20. července 2017

Dovolená na Slovensku, 3. část

Přišel čas na poslední článek o dovolené v Terchové. První dva jsem naspala přímo na místě, na tomto začínám pracovat až doma. To ovšem nevadí, všechno mám stále v živé paměti. Co myslíte, povedlo se nám zdolat nejvyšší vrchol Malé Fatry?


Termín dovolené: 8.-15. 7. 2017

Ve čtvrtek jsme měli relaxační den, ačkoli to nohy nepotřebovaly tolik jako po prvním výšlapu na Malý a Velký Rozsutec. K definitivnímu rozhodnutí, že den bude líný, rozhodl déšť. Už jsme zmoknout nechtěli, vždyť jsme sotva uschli po úterní průtrži mračen. A tak jsme se váleli, četli a psali, nadávali na počasí ukřičeného souseda.

Po obědě dal déšť konečně pokoj. Vyrazili jsme ven, ani jsme nečekali na sluníčko, byli jsme z lenošení celí otrávení. Vydali jsme se po stopách Juraje Jánošika. Rozumějte: šli jsme se podívat na sochu a pak do pidi muzea. Odhaluje Jánošikův život a folklor Terchové.



Pátek byl ,,o něco živější".  Vyrazili jsme na velkou túru, jejímž cílem byl Velký Kriváň. Kdybychom byli líní, stačilo by si vyvézt zadky lanovkou, jít něco málo přes kilometr do mírného kopce a mít splněno. To bychom ovšem nebyli my! Cesta byla poněkud delší a náročnější.

Abychom si ji zkrátili alespoň na začátku a nešlapali zbytečně po asfaltce, svezli jsme se kousek Terchovským vláčkem. Těšili jsme se na něj od prvního dne a to jsme ještě netušili, jaká nás v něm čeká zábava. Ve vláčku sedí průvodkyně. Nemá ovšem žádný nudný výklad zaměřený čistě jen na fakta. Je to spíše jen legrace.


Dozvěděli jsme se například že:

  • Jánošik byl na dovolené v Egyptě. Do Terchové se vrátil na velbloudovi. Tomu se Malá Fatra tak líbila, že zkameněl a zůstal v ní navždy. (Jedna ze skal připomíná velblouda.)
  • Dřevěnka u potoka byla kdysi dávno hospoda. Hospodský si po večerech musel hrát na pobřežní hlídku, protože jeho veselí hosté při odchodu padali do vody. 
  • Řeka Varínka je léčivá. Když si někdo stěžuje na bolavé klouby apod., stačí ho do řeky hodit a hned bude vyléčený. Rychle poleze na břeh. Potom už si na bolesti raději nikdy stěžovat nebude!



Bylo nám líto, že už musíme vystoupit, ale co naplat, přijeli jsme přece kvůli horám. 

První úsek byl náročný na plíce. Celý červenec jsem neběhala a bylo to poznat. U rozcestníku pod Velkým Rozsutcem jsme si dali krátkou přestávku. ,,To nejhorší už máme za sebou," pravil muž. Měl pravdu. Ovšem jen v případě, že myslíme na plíce a dech! Ve skutečnosti mě to nejhorší teprve čekalo.

Druhý úsek byl náročný na psychiku. Cesta byla úplně rozbahněná. Občas se mi do bláta ponořila celá bota. Několikrát jsem uklouzla a jednou úplně spadla. V tu chvíli se mi do bláta ponořily obě boty a také ruka. Pád mi způsobil šok. Ne že bych se tak štítila špíny, spíš mě děsil prudký sraz hned vedle cesty. Co kdybych sklouzla ještě trochu dál? Snažila jsem se tvářit, že jsem úplně v pohodě, ale uvnitř jsem panikařila. 

Jakmile jsem se z mokrého lesa dostala na louku, dostavila se nepopsatelná úleva! Dál už cesta nebyla nijak náročná. Místo bláta se konaly borůvky. Chvilku jsme stoupali, chvilku klesali, užívali si výhledy a lehký terén. Když tu najednou... ,,Kjuj!" uslyšel můj muž. Otočil se a uviděl mě na zemi! Ano, jsem tak šikovná, že jsem si prakticky na rovince nabila koleno. Kotníky naštěstí přežily. 

Nyní přichází čas na to, abych vám prozradila dvě malofatranské speciality. Tou první hřebenovka. Jdete-li po hřebenech v Beskydech, stoupáte a klesáte jen mírně a zpravidla na delších úsecích. V Malé Fatře jsou úseky kratší a převýšení větší. Jsou to hodně členité hory. 

Druhou specialitou je tzv. malofatranská fata morgana. (Nazvali jsme ji tak my.) Šlapete lesem do prudkého kopce. Za stromy vidíte oblohu. Těšíte se, že už každou chvilku budete nahoře a odpočinete si. Najednou zjistíte, že vás čeká ještě další, mnohem horší stoupání. A znovu a znovu. Stále máte pocit, že jste na vrcholu, ve skutečnosti však máte jen vidiny. 

Jdete loukou, vrchol máte před sebou, myslíte si, že je to ono... najednou na onen vrchol vystoupáte a zjistíte, že ten, kterého jste chtěli dosáhnout, je dál. Musíte sejít a pak vystoupat ještě výš, než jste původně byli. 



Tato fotka nedokonale demonstruje obě speciality.
Hřebenovka zde nevypadá tak hrozivě.
Za nejbližším vrcholem se nachází další, mnohem vyšší.
Museli jsme ho přejít. 





Na vrcholu Chleb jsme posvačili slunečnicový chléb a pokračovali dál. Na Velký Kriváň už to vůbec nebylo daleko. Jen před jednu dolinu... 

Zvládli jsme to. Stáli jsme na nejvyšším vrcholu Malé Fatry, přestože jsme ho v průběhu dovolené zavrhovali. Udělali jsme pár fotek a utíkali dolů. Moc tam foukalo... 

Tentokrát jsme použili lanovku. Uznali jsme, že si ji zasloužíme. Vždyť jsem měla svátek! Navíc turistická stezka pod lanovkou je pravděpodobně dost o hubu. Dole jsme chtěli znovu nastoupit do Terchovského vláčku. Bohužel jsme trošku popletli časy odjezdu. Ujel nám těsně před nosem a další jel až za hodinu a půl. 

Řešení? Zase jsme si půjčili koloběžky! Dokonce jsme na ně dostali zajímavou slevu, protože muž pomohl slečně Koloběžkové s tlumočením zahraničním turistům. Tentokrát jsem byla odvážnější a méně sahala na brzdu. Sjezdy jsou návykové. 



Odkaz na mapu
Panika se konala celou žlutou cestu
plus kousek červené... Brrr! 


To už je bohužel všechno! V sobotu už žádné dovolenkové dobrodružství nebylo, jeli jsme domů. Nezbývá než čekat na srpen a další vycestování!

Kde jste byli nebo kam jedete vy?



Kája

12 komentářů:

  1. Měli jste náročný a bohatý program!O přítomnosti vláčku jsem doteď netušila, až tam příště pojedu, vyzkouším :)!Já teď pracuju, až do půlky srpna a pak jedeme s přítelem do Amsterdamu jen na čtyři dny. Uvažuju, že v září možná podle peněz ještě někam vycestuju, ale nejspíše sama.

    OdpovědětVymazat
  2. To je super :) už se vidím u takových výšlapů, i když za takový výhled by to určitě stálo! Hlavně, že jsi se vrátila celá a budu se těšit na další tvoje cesty :) Borůvky ti závidím, už dlouho jsem je neměla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo já se taky těším na další cesty. :)

      Vymazat
  3. Minulý týden jsem byl taky na Slovensku, ale šlo o pouze jednodenní speciální výlet (žádné hory). :-D

    V srpnu se chystáš kam? :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak projížďka vláčkem musela být naprostá bomba. :) To by se mi určitě taky líbilo.

    OdpovědětVymazat
  5. Z Terchové má přítel rodinu, už bych se tam taky mohla někdy konečně podívat. :) Furt nějaký ten trip po Slovensku plánujem, ale tento rok už nám to asi nevyjde, tak snad příští. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  6. Paní byla určitě skvělá :D. Pobavilo mě to :).
    My byli na Slovensku před půl rokem. Je tam krásně, ale výstupy jsou náročné. My byli na Hrebienoku. Zrovna jsme chytli datum, kdy tam byly vystavěné sochy z ledu ze všech koutů světa. Bylo to velmi zajímavé :).
    My jezdíme na pár dní a spíše po Česku, max. Slovensko. (Protože máme králíka a koně. Po více dnech se nám začíná po zvířectvu stýskat :D.) Ale i kratší dovolené u nás po ČR se dají skvěle užít :).
    Zítra jedeme na jeden den do Prahy. Mamka má sepsané památky, které bychom rádi navštívili. Tak snad pak napíšu článek :).
    Já byla v Chorvatsku jednou, když jsem byla v 2. třídě. Chytli jsme nejhorší počasí za 50 let (říkal domovník), takže nás to odradilo :D.
    Ale zase někdy bychom se rádi podívali k moři. Ale že bychom tam jezdili pravidelně každý rok, to ne. Tolik nás to neláká :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla u moře loni, jen krátce a primárně kvůli cestování. Myslím, že jsem vymořená minimálně na dalších dvacet let dopředu! :D
      Máš pravdu, dovolená v ČR je taky super. :) Pokud na ni ovšem neprší jako na té naší v Orlických horách... :D :D

      Vymazat
  7. Moc hezké fotky a článek, musela sis to opravdu užít :)

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.