Praha je mocná aneb Jak mě začal bavit život

Po maturitě jsem prodělala těžkou krizi. Ublížil mi tehdejší kandidát na manžela, odstěhovali se mi kamarádi, seznamovala jsem se s pracovním životem, zvykala si na vysokou školu. Nebyla jsem si jistá, kdo vlastně jsem a co od světa chci. Rok po maturitě se to náhle změnilo. Nyní uplynul další rok. Dnes vám povyprávím, kam jsem se posunula a co jsem dokázala. Bude to optimistické a možná i trochu inspirativní čtení.


Pro přečtení článku ale budete muset kliknout na odkaz. Obsah jsem totiž přesunula na novou doménu... :( Doufám, že vás to neodradí od čtení!


Komentáře

  1. Tvůj (starý) blog jsem kdysi četla, teď jsem na něj narazila náhodou znovu díky Vinted. Tohle je hrozně bezva číst, vážně :) Aneb začátky na VŠ jsem taky prožívala hůř. U tebe jsem si říkala, zda to nemůže být tím, že jsi dálkař, ale když si vezmu sebe - nově dojíždění, kamarádky pláchly směr hlavní město, zatímco já zůstala jako jediná dojíždějící zakopaná u nás, sliby, jak se budeme vídat pravidelně, ale ono už to tak jednoduše nejde, do toho teoretické předměty ze začátku prváku asi jako všude jedna velká nuda... prožívaly jsme to asi hodně podobně. Co chci říct - ačkoliv jsem duší tramp, tulák a milovník přírody, nakonec musím říct, že vystoupení z komfortní zóny (o nic jiného v tomhle případě totiž nejde) a přestěhování se za studiem a prací do Prahy bylo to nejlepší, co jsem v rámci boje "za znovuobnovení svého pozitivního já", jak ho s oblibou nazývám, mohla udělat. Takže hodně štěstí, ať to vyjde i tobě! :D

    OdpovědětVymazat
  2. My jsme měli divnou partu na zakladce. Kamarádky jsem tam samozřejmě mela, včetně mé sestry, což mi hodně pomohlo. Ale zažila jsem tam šikanu...
    Teď jsem 1.rokem na gymplu a parta je tam o 100% lepší. Nikdo nikoho neodstrkuje a neposmívá se.
    Osudné město je pro mě samozřejmě to, ve kterém žiji. A pak ješte nedaleká víska, kam jezdím na koně :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.