Profíci mají svou vlastní doménu. Hledejte mě na:

www.kajinblog.cz

19. května 2017

O přátelství s kluky a ošklivém pojmu friendzone

Od mala mě to táhne víc ke klukům. Nejen coby k ženichům, ale i jako ke kamarádům. Spousta lidí říká, že přátelství s opačným pohlavím nemá šanci fungovat. Já tvrdím opak.

Tento článek vznikl spoluprací s blogerkou Majdalenkou. Domluvily jsme se, že v rámci vzájemné podpory a propagace napíšeme články na jednotné téma a propojíme je odkazy. S tématem přišla Majdalenka: Přátelství. Nejdříve jsem se ho lekla, připadalo mi vznešené. Po pár dnech přemýšlení jsem si uvědomila, že se mi téma hodí k tomu, k čemu se chci vyjádřit už delší dobu: k přátelství mezi holkami/ženami a kluky/muži.

Jdeme na to.

,,Terka je tvoje jediná kamarádka, že?" směje se mi sestra. Nemůžeme její výrok brát moc vážně, ale něco na něm bude. Kamarádím se spíš s kluky. 

Oni totiž neřeší nesmysly a je s nimi větší zábava. Připadají mi mnohem bezprostřednější a především upřímnější. Nepřetvařují se, vždycky vím, jak na tom u nich jsem. Kluk jako kamarád mě nikdy nezradil.

Za to u holek jeden nikdy neví. Hodně z nich se se mnou v lepším případě přestalo z ničeho nic kamarádit, v horším mě začaly šikanovat. Jedna se mnou přestala mluvit, poté co s její blízkou kamarádkou začal chodit můj bývalý. (Celkem by mě zajímalo, co ji o mně nakecal...) 

Ve školce holky pořád dokola opakovaly slova ,,bavím" a ,,nebavím". Často se stávalo, že mě ráno nechtěla kamarádka z předchozího odpoledne ani pozdravit. ,,Nebavím!" vysvětlila. Kluci nic takového neříkali. Stačilo k nim přijít a hrát si. 

Později ve škole pomlouvaly a posmívaly se. Opět vítězili spolužáci. Domů jsem chodila obklopená někdy i šesti kluky. Dělali jsme blbosti, šermovali se klacky, v zimě se koulovali. Z her jsme pomalu rostli, ale bylo nám dobře celou základku. Spolužačky mě mezitím šikanovaly... 

Po základce přišel gympl. Kolektiv tam byl strašný, přesto jsem si našla pár spřízněných duší. Tentokrát je neurčovalo pohlaví, nýbrž to, že neměli v hlavě seno. Pro tento článek tedy nemají význam. Nutno ovšem podotknouti, že záliba v klučičích partách mě během studia na gymnáziu nepřešla. 

Po maturitě jsme se rozpadli a já byla na světě více méně sama. Trvalo mi rok, než jsem si znovu našla kamarády. Hádáte správně, jsou to kluci. Rovnou tři. 



Já, můj kamarád Radim a medvědi z Tesca


Může blízké přátelství mezi ženou a mužem fungovat? 

Prý ne. Já tvrdím opak. Mám dobré zkušenosti.
Říká se, že se vždycky jeden z nich zamiluje. Nemusí to tak být. Jako příklad vezměme Radima, kamaráda, ke kterému mám asi nejblíž. Rozumíme si dobře, říkáme si skoro všechno a máme se rádi, i když si to moc nedáváme najevo. Ale proboha, když si představím, že by mezi námi mělo být něco víc - neee, proč? Vnímám to stejně, jako kdybych měla něco mít s Terkou. Prostě je to nepřípustné. A to oba považuji za pěkné lidi.

K sexuální nepřitažlivosti přidejme fakt, že kdybych s Radimem začala chodit, přišla bych o skvělého kamaráda. Co bych si bez něho počala?


Friendzone je nesmyslný pojem

Myslím si, že když už holka jednou nějakého kamaráda má, jen tak se to nezvrtne. Asi by mohlo, ale spíš výjimečně. Daleko těžší situace je podle mne těsně po seznámení.

Ona se mu zalíbí, on ji ne, přestože ji je sympatický. Najednou se mluví o friendzone. Nikdy jsem to slovo nepochopila. Vždyť přece vůbec nedává smysl.

Jak to kdo vidí, by se mělo ujasnit hned ze začátku. Jestli chce kluk po holce víc, má to dát najevo. Jestliže ona nechce, má ho odmítnout. Od té doby se spolu  vůbec nemusí vidět.

Proč by se scházeli?
Neměla by holka výčitky svědomí, že mu dává falešné naděje?
Necítil by se kluk blbě, že sice je se svou vyvolenou, ale nesmí se ji ani dotknout?
Proč si stěžuje, že je v její friendzone, neměl by spíš být smutný, že ho odmítla?
(A vůbec, jak moc jsou jeho city silné, když nejsou opětované?)

Kluk zůstane sám, vzpamatuje se a může se dívat po dalších holkách.

Varianta 1: Původní slečna ho přestane zajímat, čili ho už žádná ,,friendzone" netrápí.

Varianta 2: Jsou z jedné party, mají společné kamarády, chodí na stejné akce. Možná si časem k sobě najdou cestu a stanou se kamarády. Tak, že už to na kamarádění vidí oba. Friendzone je opět netrápí.


Co si z článku odnést: Ač se to mému muži nelíbí, kamarádím se více s kluky. Cítím se s nimi lépe než v holčičí partě. Nemám ráda slovo friendzone, označuje podle mě něco, co vlastně vůbec neexistuje.


Psaní pro mne bylo těžší, než jsem čekala. Vážná témata opravdu nejsou nic pro mne. A to jich pár v zásobě mám...



Co o přátelství napsala Majdalenka?  Čtěte u ní na blogu.





Kája



18 komentářů:

  1. Tenhle článek mi přijde lehce úsměvný. Tím tě nechci urazit, ale mám pocit, že píšeš o nešťastné lásce z pozice někoho, kdo nikdy nešťastně zamilovaný nebyl. Protože co jiného je friendzone než nenaplněná láska? Když se zamiluješ do někoho, kdo tvé city neopětuje, máš pocit, že ti někdo rve srdce z těla. Někdy prostě nejsi schopná udělat čistý řez, protože máš pocit, že by tě to zabilo. A tak se smíříš s tím, že se s tím člověkem budeš alespoň kamarádit, protože je to pořád lepší, než aby ti zmizel ze života, než abys ho ztratila úplně.
    Pak je samozřejmě širší pojem friendzone, kdy se kluci a holky kamarádí s tím, že jeden z nich by do vztahu klidně šel a tuší, že by se velmi snadno mohl zamilovat, ale ten druhý člověk nechce. Pak se vlastně netrápí ani jedna strana.
    V zásadě s tebou souhlasím, myslím, že se kluci a holky - muži a ženy kamarádit můžou bez jakéhokoliv zájmu. Ale z osobní zkušenosti si myslím, že je to spíš výjimka než pravidlo, třeba přítel mojí kamarádky je i můj kamarád a tam nic takového nehrozí. V jakémkoliv jiném případě to bez zájmu nikdy nebylo, i když se třeba objevil až později... Day

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to víš, že jsem byla zamilovaná, i když mě ten druhý nechtěl. Říkala jsem ale, že mě nechce. A hotovo. Proč friendzone?

      Vymazat
    2. A naopak, když někdo chtěl mě a já jeho ne (což nastalo víckrát), rozhodně ten člověk nebyl u mne ve frienzone. Bylo to spíš ,,dejmipokojzone".

      Vymazat
    3. Jsem z tvých odpovědí celkem překvapená. Jsem si vědoma toho, že na vztazích dost lpím, ale nikdy jsem ke kamarádovi, který mě pozval na rande / zamiloval se do mě, neměla přístup "dej mi pokoj". Spíš jsem se snažila mu nedávat plané naděje. Ale přece kvůli tomu ten člověk neskončí, když ho mám ráda jenom jinak. Stejně tak když jsem se do někoho zamilovala a on to neopětoval. Přece neřeknu "tak si na*er když mě nechceš, nazdar", prostě se s tím snažím smířit, ale vždyť jsem se do toho člověka z nějakého důvodu zamilovala a ty důvody přetrvávají. Nechci o někoho skvělého přijít jenom kvůli komplikovaným citům.

      Vymazat
    4. Chci s ním chodit, nechci s ním kamaráfit. Tak proč bych se s ním kamarádila? Vždyť to je něco úplně jiného.

      Vymazat
    5. Ale vždyť se do někoho můžeš zamilovat i po letech, co jste spolu kamarádili nebo se znali. Pro tebe je zamilování se jenom chemie? A ve chvíli, kdy tě nechce už pro tebe není relevantní, nezajímají tě jeho názory, jak se má, co prožívá?

      Vymazat
    6. Když už je to kamarád, tak je to kamarád. Už jsme nějak zařízeni, víme, co si k sobě můžeme dovolit. Proč by se to měnilo? Navíc po všem, co jsme si řekli...

      Vymazat
    7. ...víme víc, než by bylo vhodné, takže tak.

      Vymazat
    8. Určitě tím nechci implikovat, že to je tak mezi tebou a tvými kamarády, jak jsem psala, sama mám kamarády, kteří třeba chodí s mými kamarádkami a spíš než za chlapy je považuju prostě za lidi, kteří pro mě vlastně nemají pohlaví, protože jsou tabu. Ale díky za diskuzi, je vidět, že lidé jsou různí a každý má na svět trochu jiný pohled. Dodneška jsem nevěděla, že to někdo bere takhle, já něco takového neznám a asi jsem tak nějak automaticky předpokládala, že to mají všichni stejně jako já. A to byla chyba.

      Vymazat
  2. Vždycky jsem se ráda kamarádila s klukama, ale nikdy to nedopadlo dobře. Moje zkušenost je taková, že kluci zpravidla moc nepochopili, že jsem s nimi a chovám se k nim pěkně proto, že je mám ráda jako kamarády. Obyčejně to dopadlo tak, že on přestal chtít být jenom kamarád - a bylo po přátelství, protože můj postoj vnímali jako křivdu a já jsem nebyla schopná chovat a cítit se jako dřív, když jsem věděla, že ten druhý čeká, kdy to konečně budu mít stejně jako on.

    OdpovědětVymazat
  3. A vidi to Radim stejne? A vsichni ostatni kluci? Pises, jak to mas ty, ale do hlav jim nevidis. Nedivil bych se, kdyby to kamaradstvi vnimali jinak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se zamilovávají do holek, mají pokusy o vztahy, ac ne moc úspěšné a úplně normálně se baví o mém chlapovi? To by byl nesmysl.

      Vymazat
  4. Ach jo. A já si vždycky myslela, že je mezi námi něco víc. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budeš si muset koupit štěně. 😂

      Vymazat
  5. Tak já mám jen tu zkušenost, že se při kamarádství s klukem jeden z nás vždycky zamiloval :D a také jsem si myslela, že se kamarádovi nelíbím a bere mě jen jako kamarádku a ono to tak nebylo, člověk nikdy neví. :D je ale pravda, že mezi kluky mám kamarádů méně než mezi holkami :D

    OdpovědětVymazat
  6. Za sebe říkám, že friendzone existuje a je to pěkně na houby :D Dost často se mi stává, že jsem fajn kamarád, vrba, parťák na ledacos, ale jaksi tam chybí ta chemie, jiskra a x dalších kravin. Na druhou stranu nesouhlasím s názorem, že mezi holkou a klukem nemůže být normální přátelství. Celý život mám spíš kámošky, víc si s nimi rozumím. Kluci většinou řešili fotbal, auta, kde se vylili a to mě prostě nikdy netáhlo. Sám mám spíš holčičí zájmy a sport vyloženě nesnáším. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Obrazem Blog - Adéla8. června 2017 11:47

    Urcite to mozne je :) Ale chapu i reci, ze to "nejde". Kazdy ma jine zkusenosti :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Kájo, napsala jsi OPĚT moc krásný článek a máš můj obdiv jako blogerka. Bylo velice zajímavé si přečíst článek, který popisuje přátelství dívek a kluků. Osobní zkušeností mi je, že když holka řekla, že si víc rozumí s kluky, ve 3 ze 4 případů se pak vyspala s kamarádem. Asi si s nimi rozuměla až moc :-)
    Tvůj pohled je zde jasný. Jsi oddaná svému partnerovi, což je jedině super a s kamarády máš dobrý vztah, zvláště po tom, co Tě holky šikanovaly. Ono to může ale přijít i ze strany kluků, to si nevybereš. Ale to už je třeba psychický blok si pouštět holky příliš k tělu :-)

    Ještě jednou, jsi skvělá blogerka a promiň, píšu nějak divně ale...však víš :-)

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.