Frühling ist da: jarní fotky a pár zážitků

Budeme se dnes na sebe usmívat, ano? Momentálně je mé nejoblíbenější roční období. Všechno kvete a zelená se. Přestože prakticky celý duben pršelo, sněžilo a byla zima, mám dobrou náladu a jsem ve svém živlu. Co nejraději fotím? Květy! V tomto článku vám ukážu své fotky a povyprávím několik zážitků z poslední doby.



Jarní barvy mě lákají k focení i během procházek se psem. To je co říct. Za normálních okolností totiž současné venčení psa a fotoaparátu vůbec neschvaluji.

Když je pes na vodítku, hrozí mi, že se mnou každou chvilku někdo škubne. Tím vznikne rozostřená fotka, ztratím správnou kompozici, úhel atd. V horším případě bych dokonce mohla upadnout a foťák si zničit nárazem.

Druhou verzí je pes na volno. Jsem sice žena, měla bych umět sledovat více věcí najednou, ale soustředit se na focení, chování psa a dění v okolí je nad mé síly.

Květy jsou však květy, takže jsem to v poslední době párkrát překonala. Navíc teď zrovna neoplývám časem, pořád musím dělat něco do školy, počasí bylo všelijaké, příležitostí k focení málo, a tak jsem spojovala příjemné s užitečným.







Když prší a je zima, je třeba vymyslet program spachatelný uvnitř. Inspirovaná našim únorovým výletem do Curychu, kde nás před deštěm zachránilo Landsmuzeum, jsem vymyslela návštěvu Slezského zemského muzea v Opavě. Abychom kromě znalostí rozvíjeli také sílu a fyzickou kondici, byl v plánu také bazén. 

Naplánované jsem to měla hezky, nebrala jsem ovšem v potaz, že se musíme na místo nějak dopravit. A že k té dopravě potřebuji jízdní doklady.

Koupit jízdenku jsem zvládla, učinila jsem tak přes internet. Sbírám si totiž věrnostní body. Ty mi umožňují svézt se čas od času do Prahy zadarmo. Aby mohla koupenou jízdenku uplatnit, musela jsem mít u sebe IN kartu.

Bohužel jsem si na ni vzpomněla až na nádraží. Vraceli jsme se a na výlet jeli později.
Naštěstí jsem si na ni vzpomněla už na nádraží. Vyhli jsme se tak možnému konfliktu s průvodčím.

I tak mě má muž prý rád.
Stojí ho to určitě mnoho sil. Večer před výletem mě sbíral z chodníku. Nějak jsem se nevyrovnala s tím, že ho během krátké doby rozbili. Výsledkem je modrofialové koleno. Dnes už vlastně zelené, ale to si asi dokážete představit. Předpokládám, že jste se již ve svém životě setkali s modřinami.

Vraťme se k našemu výletu. Rozepisovat se o muzeu a plavání asi není úplně důležité, zmínit bych chtěla potíže s obědem. Jestli si myslíte, že je v Praze draho, podívejte se do Opavy. Sehnat tam oběd za normální cenu je nemožné. Aspoň nám se to nepovedlo. V nejméně drahé restauraci jsem si dala pidi salát s pidi grilovaným hermelínem a vzpomínala při tom na obrovskou porci stejného jídla za stejnou cenu v naší oblíbené pražské restauraci.

V Praze je blaze. Když odbočíte do nenápadné uličky, dočkáte se normálních cen. Zabloudíte-li ještě trošku dál, dostanete se do přírody. Ano, i to v Praze jde. Nikdo mi to nevěří! Jako důkaz, že mám pravdu, poslouží následující fotky z minulého víkendu.









V pátek jsem úspěšně zakončila tři předměty. Dva z nich byly lehké, ze třetího, z biologie jsem měla trošku strach. Nevím proč, na gymplu jsem sbírala jedničky. Všechno jsem se učia tak důkladně, že mi teď stačilo v podstatě opakovat. Pamatovala jsem si i latinské názvy kostí a svalů.

Píšu to proto, abych se mohla pochlubit. Dostala jsem áčko, heč.

To je ode mne pro dnešek všechno.
Jak se máte vy, milí čtenáři? Popište mi v komentáři nějaký zážitel z poslední doby. Ráda si je přečtu.


Dodatky:

Nejsem žádný profesionální fotograf, já vím. Těm nikdy nebudu sahat ani po kotníky. Fotím ale ráda. Dříve jsem fotila malinkým foťáčkem Samsung, jako dárek za maturitu jsem si pořídila Nikon Coolpix P520. To je stroj, který je neznalými mnohdy zaměňován se zrcadlovkou. Nedávno jsem ztratila brašničku. O tom jste si mohli přečíst v minulém článku s názvem Ztraceno.

Jste na blogr.cz? Ohodnoťte tam můj blog. :)

Máte mě málo? Chcete si přečíst i mini myšlenky, které se nehodí do článku na blog? Lajkněte na Facebooku moji stránku.




Kája


Komentáře

  1. Pěkné fotky. Čtvrtá odspoda se mi líbí velice.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojky Kájo, není to sice k aktuálnímu tématu, ale... Četla jsem tvůj koloběžkářský článek a sama o ní nějakou dobu uvažuju. Jelikož jsme ze stejného města, tak mě napadlo, že bys mi mohla dát tip na nějaké pěkné trasy, kudma se dá dobře jezdit? Díky moc, Day :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, no, Frýdek zrovna příznivý pro koloběžku není, co si budeme povídat.
      Nejlepší je se vždycky co nejrychlejší cestou napojit na cyklostezku podél řeky. Nejčastěji jezdím směrem na Paskov, protože jsem okamžitě mimo město a nemusím se nervovat s pejskaři a dětmi. :D Kolečkovat kolem Olešné taky není úplně k zahození. A jinak normálně po chodníku nebo po klidnějších cestách. Všechno se dá, jen se musí myslet na kopce.

      Vymazat
  3. Pekné fotečky :) Tá lesná pešinka sa mi najviac páči :)

    OdpovědětVymazat
  4. Týjo, z tvých fotek na mě úplně dýchla atmosféra opravdického jara. Jako kdyby na začátku května nebyla venku zima na kabát. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Máš vážně hezké články, projíždím spousty blogů, ale málo koho články mě zaujmou jako ty tvoje :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkný fotky�� a gratulace k Áčku��

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.