20. února 2017

Jít Curychem

Řekněte někomu z Curychu, že šlapete městem pěšky, a on se na vás bude dívat jak na blázna. Nám by zase přišlo škoda zavřít se do dopravního prostředku. Přes okno se město neobdivuje tak dobře!



Cesta začala v jedenáct večer na Florenci. Dobře, předtím jsem se celé odpoledne dostávala do Prahy, ale to není tak úplně důležité. Stejně můžeme pominout fakt, ze jsme odjížděli na mé narozeniny (předem vám děkuji za přání), byla to spíše náhoda. Využili jsme žluté paluby autobusu Regiojet.

Autobus se vyznačuje například teplým nápojem zdarma. Ten by mi měl  zpříjemnit cestu, tentokrát ji ale pěkně zprotivil. Přihodilo se to ráno. Sotva jsem kelímek položila na stolek, paní přede mnou pohnula se sedadlem! Čokoláda vyskočila z kelímku a osprchovala všechno kolem. Batoh, obsah batohu, nový obal na mobil, časopis Žlutý a především moje kalhoty - až do nedělního večera jsem pak chodila od kolen dolů čokoládová...

V Curychu jsme vystoupili krátce po deváté hodině ranní, unavení po probdělé noci, otrávení z deště a špinaví od čokolády. ,,Přece mi nic nemůže zkazit výlet do Schweizu, když jsem se ho už konečně dočkala!" Chvíli po vyřčení tohoto moudra jsem zjistila další nedostatek. Jak jistě víte, foťák a já jsme nerozlučná dvojka. Bohužel nám tentokrát bylo zabráněno spolupracovat! Paměťová karta je chráněna proti zápisu a takový ten zobáček, kterým se to mění, se ulomil. Odsoudilo mě to k vláčení velké zbytečné věci a (což je mnohem horší) k focení mobilem.



Jako první jsme obdivovali Curyšské hlavní  nádraží. Nástupiště ve dvou patrech jsme ještě nikdy neviděli. Z haly se vyjíždělo buď klasicky nahoru nebo dolů podobně jako do metra, jen ty schody byly trošku pomalejší. Vlaky přijížděly a odjížděly každou chviličku. Bloudili jsme tam docela dlouho a nechápali, kam ty vlaky pořád jezdí.

Brzo jsme zjistili jsme, co Curyšané jedí, kde nakupují a že jsou závislí na kávě. Na každém rohu byl totiž Mc Donald, Starbucks a H&M. I my jsme pocítili potřebu kofeinu, a tak jsme si dali jedno velké kapučíno a jedno malinké espresso. Předtím jsme ovšem vlezli do nějakého super drahého obchodu. Ceny by tam vlastně byly úplně normální, kdybychom k částkám místo franků dosadili koruny.

Nad kafíčkem jsme se rozhodli, které muzeum poctíme návštěvou. Zvítězilo zdánlivě nekonečné zemské muzeum v nádherné historické budově. Vzdělali jsme se v něm snad ve všech ohledech - a především jsme se na pár hodin vyčůraně schovali před deštěm



Umělá paní v muzeu byla více než děsivá


Heidi, děvčátko z hor v originále. Tu musím mít! <3

Pak bylo na čase vyrazit na ubytování. Trochu jsme si prohrávali s myšlenkou svézt se vlakem, nakonec jsme ale vyrazili pěšky. A právě to bylo zdejším trošku hloupé - když  jsme se o asi čtyři kilometry dál ptali, kde najdeme náš apartmán, ochotný pan na kole se smál při zjištění, že jsme přišli z centra po svých. Osobně musím říct, ze se mi procházka líbila, viděli jsme spoustu pěkných domů. Dokonce i počasí dostalo rozum!

Apartmán nás více než překvapil. Byl mnohem větší, než jsme čekali. Byli jsme dva, spát jsme mohli ve třech pokojích, z nichž byly dva obrovské, měli jsme obývák s velkou televizí, kuchyň, koupelnu a dva záchody. Byt akorát tak pro rodinu s klidně i čtyřmi dětmi a se psem. Warum nicht...


Curyšská ulice


Hromada nádherného nádobí v čínském obchodě - byla by asi ostuda odvézt si něco domů jako ,,suvenýr", že?

Vzpamatovali jsme se z šoku, trochu se nasvačili a vyrazili zkoumat okolí, což znamená především podrobnou prohlídku blízkého obchodního domu, který nás z neznámých důvodů zaujal. Také jsme vyrazili do Lidlu, abychom zjistili, že ty čokolády, které jsou v Praze pořád  vyprodány, jsou v Curychu normálně k dispozici a to dokonce v přepočtu za stejnou cenu, což je zvláštní vzhledem k ceně ostatních potravin. Zásoby jsme ovšem nedělali, po zkušenosti z autobusu nás čokoláda stále nelákala, navíc jsme si museli opatřit večeři.

Zvítězily pity, mými šikovnými prsty narvané hromadou zeleniny a sýrem. Ukázaly se jako chutný a praktický pokrm, a tak jsem je ráno připravila ještě jednou jako svačinu na celý den. Doufám, že se majitelům apartmánu povede vyčistit plech.

Večer jsme už byli  unavení, popíjeli jsme zelený čaj a sledovali z okna vlaky. Usnuli jsme poměrně brzo.

Na další den hlásili sluníčko.
Probudila jsem se a uviděla mlhu.
,,Sakra, nic neuvidíme!" Měli jsme v plánu vyhlídkovou věž. Mlha se naštěstí zvedala. Než jsme se nachystali na cestu, dali do pořádku byt a kopli kafe, bylo celkem průzračno. Přesto jsme daleko nedohlédli. Věž má drobnou vadu - nachází se na rovině mezi spoustou jiných vysokých domů. Nicméně od věcí zadarmo nemůžeme čekat zázraky, to přece všichni dobře víme.


Park a v něm jen tak mimochodem vyhlídková věž...


Nejkrásnější tramvaj! 

Následovala další túra městem, tentokrát delší, jelikož jsme chtěli k jezeru a to se nachází na druhou stanu od hlavního nádraží než naše ubytko.





Jedli jsme pod dozorem labutí a kachen.
,,Ta botanická je daleko, kašlem na ni," shodli jsme se. Přesto jsme se vydali směrem  k ní, ovšem měla to být jen procházka kolem jezera. Bylo to tam fakt krásné! Najednou jsme zjistili, že jsme skoro u zamítnuté botanické zahrady... a tak jsme se nakonec zahřáli v teplém skleníku pod zelenými banány.



Pak už jsme výlet více méně jen doklepávali.

Víte, jak je v Curychu problém sehnat pohled?

Se setměním na mě padla únava. Navíc mě bolely nohy a záda. Žlutého autobusu jsem se nemohla dočkat!

Byl to skvělý výlet. Těším se, až zase něco podnikneme. (Bez čokolády v autobuse a s funkčním foťákem!)

Kde jste naposledy byli vy? A máte něco v blízké budoucnosti naplánováno? Pište.



Kája





20 komentářů:

  1. Je super že jsi si to i přes nepříjemnosti dokázala užít :) hezké fotky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dlouho jsem se chtěla mrknout do Švýcarska a konečně mi to bylo dopřáno, přece by mi to pár blbin nemohlo pokazit. :) Děkuji ti. :)

      Vymazat
  2. Tak jsem se nas@ral za tebe. Omluvila se aspon nebo ani nezabucela? Zkazilo by mi to cely vylet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taková blbina? To bych musela být pěkná fajnovka.

      Vymazat
  3. Mali ste naozaj pekny vylet a super, ze ste sa nakoniec ocitli aj v tej botanickej zahrade :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové komentáře mám ráda. Je vidět, že jsi článek opravdu četla! Díky ti. :)

      Vymazat
  4. Pěkný, taky jsem uvažoval, že si udělám výlet do Milána nebo Ženevy, když jízdenku RegioJet nabízel za 300 Kč. Ale víš co by mě zajímalo? O jaké čokoládě z Lidlu, která je věčně vyprodaná, to píšeš? A kolik stál ten apartmán?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O takové jedné výborné... 😁 Hořká, 81%, myslím že za třicet korun... Apartmán, no, dali by se asi sehnat levnější ubytování, ale nějaká hrůza to nebyla, v loterii jsme ještě nevyhráli. 😁

      Vymazat
    2. Tu čokoládu musím někdy zkusit :) Jinak Švýcarsko dokáže být v některých ohledech neskutečně drahé, třeba 20 km příměstským vlakem 20 CHF. Proto jsem se ptal na cenu toho apartmánu.

      Vymazat
  5. Tam muselo být krásně. :) Příště dej do článku větší fotky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo to bylo. 😊 Děkuji za názor, ale větší fotky mi v článku překážejí a tyto se dají rozkliknout. 😉

      Vymazat
  6. Čokoládová příhoda mě pobavila - já jsem si zase v Milánu sedla do vody a chodila jsem s mokrým zadkem. :D
    Pěšky chodím taky hrozně ráda, objevím tak spoustu věcí. Většinou to pak odnesu puchýři na nohách. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No co, neznají nás tam, takže žádná ostuda. :D

      Vymazat
    2. To máš recht, co bychom se nervovaly. Co se stane v Curychu/Miláně, zůstane v Curychu/Miláně. :D

      Vymazat
  7. Ó, Curych. Dost jsem o něm ve chvíli, kdy měl Regiojet levné jízdenky do Evropy přemýšlela, bohužel jsem zrovna na kartě neměla dostatek peněz. Tak snad jindy.

    Každopádně myslím, že i když fotky nejsou foceny klasickým foťákem, na kráse tomu neubralo. Ale čokoládu na kalhotách bych fakt nechtěla. I tak je ovšem hlavní, že sis to pořádně užila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a přeji ti, aby ti příště nějaký výlet vyšel. :)

      Vymazat
  8. Muselo to být krásné! Jsem ráda, že i přes probléky jste si to užili! :D

    Také píši blog a udělalo by mi strašnou radost, kdyby ses podívala!
    Budu nejšťastnější člověk na světě!
    Přeji ti mnoho štěstí, lásky a úspěchů.

    ♥ JORIES ♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.