Profíci mají svou vlastní doménu. Hledejte mě na:

www.kajinblog.cz

6. února 2017

Jak krtek ke kalhotkám přišel - Mé blogové začátky

Jak jsem přišla k blogu? Jak slepý k huslím! Na starém blogu by se určitě pár odstavců našlo. Tady ještě není nic a určitě se najde pár lidí, kteří si o mém seznamování s blogem rádi přečtou. A tak to dnes napravíme. Pohodlně se usaďte, právě vyrážíme na výlet do minulosti!

K blogování mě nepřímo přivedly sestra a jedna známá osobnost. Tou je Dominika Myslivcová, blogerka, modelka  a zpěvačka (podle stránky osobnosti.cz). ,,Obdivovala Dominiku a chtěla ji napodobit, proto si zavedla blog jako ona," udělal si čtenář závěr. Musím ho vyvést z omylu, tak to nebylo. Už proto, že tehdy byla Dominika jen obyčejnou majitelkou růžového blogísku, který byl výjimečný pouze tím, že na něm bylo mnohem víc fotek autorky než jinde.


Soutěž Vyfoťte se se svým blogem, léto 2008

Psal se rok 2007, když moje sestra začala být aktivnější na internetu. Narazila mimo jiné na diddl blogy, tedy blogy plné obrázků Diddlinky a jejich kamarádů. (To, že pak měla hotovou diddl mánii, zde nehraje vůbec žádnou roli.) Jedním z těchto blogů byl i blog Didlinky-D, což není nikdo jiný než již zmiňovaná Dominika Myslivcová. Sestra mi o ní nadšeně povídala. Spolu jsme zkoumaly, jak to ta holka dělá, že dává svoje fotky na internet! 

Já jsem byla v ohledu internetu trošku vzdělanější, tou dobou jsem byla více než rok registrovaná na Alíkovi. Myslela jsem si, že Diddl je něco podobného. Představovala jsem si stránku plnou myšek, na které si každý může podobně jako na Alíkovi založit svoji vizitku. Chápete. Blog jsem vnímala jen jako vizitku. Diddl blogy si totiž byly všechny podobné. Sestra zatoužila po své diddl vizitce. Bohužel jsme nemohly najít, kde se dělá. 

Já jsem vizitku nechtěla, celá diddl záležitost mi připadala praštěná. 

Pak jsem ale jednoho dne narazila na blog od spolužačky. Diddliny tam neměla, design byl laděn do černých barev a v rubrikách jsme mohli najít Avril Lavigne, deník autorky, bleskovky apod. Typický teen-blog své doby. ,,Šárka má svůj internet!" oznámila jsem celé rodině a hned jsem zjišťovala, jak se takový internet dělá. Šárka mi nenapověděla. Musela jsem přemýšlet sama. 

Jednoho dne jsem se opět dostala na blog Didlinky-D. V zápatí jsem si všimla odkazu Chci také blog. Rychle jsem si dala dva a dva dohromady. Vizitka Didlinky-D a stránka mé spolužačky mají něco společného. Jsou to blogy! Každý si může svůj blog nastavit podle svých představ a každý si na něho může dávat co chce. 

,,Já chci taky!" usmyslela jsem si. 

Hodně lidí se mi směje, že jsem blog zakládala společně s taťkou a že jsem nejdřív musela počkat na souhlas obou rodičů. Sama tomu dnes pořádně nerozumím. Holt mi bylo jen jedenáct a o všem jsem se s rodiči dost bavila. Věděli tedy i to, že bych ráda měla blog. S dlouhým poučováním, co zde mohu a nemohu psát, mi to nakonec dovolili.

Registrace byla složitá. Jakou vymyslet adresu, když jsou všechny zabrané?
Málokdo ví, že kajajaja je ve skutečnosti Kája Jája, nikoliv jen zdlouhavé opakování ja. Ze začátku jsem se tak podepisovala, ale nikdo to neuměl skloňovat, proto jsem s tím rychle skoncovala.  iplomky pro Kajujuju a Kajajaju se mi nelíbily.  



Za dlouhou blogerskou kariéru jsem toho zažila již hodně, nechala bych si to však do jiného článku. Máte zájem? Kolik se tady vůbec najde paměníků Kruta a Pavla? Kdy jste si založili blog? A jak jste se dozvěděli, že vůbec nějaký můžete mít? Pište své zkušenosti, budu moc ráda! :) 



Co dál byste si mohli přečíst: 



19 komentářů:

  1. Hlásím se jako hrdý pamětník. Připadá mi neskutečné, že už je to sedm let, co Krutomluv odešel.
    Když to teď počítám, tak se v blogové sféře pohybuji už okolo deseti let a za tu dobu jsem vystřídala tři blogy. A jak jsem k tomu vůbec původně přišla? Viděla jsem v Top Dívce článek o tom, jaké jsou blogerky borky, tak jsem si řekla, že tak hustá chci bejt taky :-D
    Obdivuji tě, že jsi tolik let vydržela pod stejným jménem. Já mám radši tu svou skoro-anonymitu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy si říkám, že bych také byla radši anonymní, mám to přesně naopak, všichni ví mé pravé jméno a obávám se, že by i poznali moje okno. :D Na druhou stranu od malička si představuju slávu, tak to mám aspoň trošku... :D

      Vymazat
  2. Bloguju už dlouho, ale za pamětníka se nepovažuji, protože obě moc dobře víme, jak to s mým blogováním je. :)
    Nicméně, trochu jsem zavzpomínala. První blog jsem zakládala s kamarádkami na základce cca. v šesté třídě, tzn. taky okolo roku 2007. Dokonce by stále měl plout na vlnách internetu, nezrušily jsme ho. Jen si už nepamatuji adresu. Jen vím, že byl křiklavě žlutý s modrým písmem a sestával více méně z profilů a vizitek našich domácích zvířátek a referátů do školy. To byly časy...

    OdpovědětVymazat
  3. Didlinku-D si taky pamatuju, ale její blog se mi nelíbil ani když jsem byla mnohem mladší, než jsem ted :D :) také mám zrovna na blogu článek, kde se zminuji o svých začátcích na blogu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se též zas tak moc nelíbil, ale přišlo mi prostě ,,strašně husté", že ho má. :D Článek si určitě přečtu. :)

      Vymazat
  4. No vidíš, ale každý jsme nějak začínali. Já ve svých 67 letech! Mám blog už letos devátý rok a založila jsem si ho kvůli vnučce. Ta už dááááávno nebloguje a já to vydržela dodnes. Ale ona mi ho zase pravidelně čte jako i ostatní členové rodiny, ale samozřejmě nejen oni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi šikovná, já si vůbec nedovedu představit své babičky jako blogerky. :D Jedna by možná měla co zveřejňovat, pořád něco vytváří, ale s technikou se nekamarádí. Trvalo dlouho, než vůbec uznala, že není tak úplně špatné vlastnit mobil.

      Vymazat
  5. Kruta a Pavla si pamatuju - bloguju od září 2007, a za tu dobu jsem vystřídala pět přezdívek. Tedy, abych byla přesná - ta pátá přezdívka už je de facto můj civil (aneb vzdala jsem to a začala psát pod svým :) :) ) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že je nás z roku 2007 hodně. I já jsem začala v září.

      Vymazat
  6. Já jsem teda z řad depresářů. No jasně, že jsem taky viděla tu myší éru, ale blog jsem založila nakonec kvůli své potemnělé pubertě :D. A taky jsem tam chtěla shromažďovat citace z knih. Teď už jsem teda na jiném blogu, na ten starý sem tam kouknu.
    Rozdíly jsou v tom, že kdysi jsem byla anonymní. TeĎ si mě mé okolí umí spojit s blogem. Kdysi jsem taky psala pravdu a teď se držím, abych některé věci nevypustila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jsem jediný exot, který si svůj původní blog nechal tak dlouho. :D

      Vymazat
  7. Dobře nostalgický článek, nejdříve mi hlavou přelétl design,který v té době Dominika měla a pak jsem si začala promítat designy vlastní :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jéje, já a designy, to taky bylo zajímavé. :D Co nejvíc obrázků, co nejvíc barev... :D

      Vymazat
  8. Žjů, to byly doby! Tenkrát se zakládaly blogy, kde se všechno hýbalo a třpytilo. Jó, to byly doby. *nostalgicky utírá slzičku*
    Já jsem si svůj současný blog založila původně jako místo, kde bych zveřejňovala překlady (dost špatné) textů jednoho muzikálu, v té době žádné jiné překlady toho muzikálu v Česku nebyly. A nakonec jsem se vyvinula do toho, co jsem teď. Snad to není moc zlé.
    A brzo asi udělám další krok. Už nějakou dobu přemýšlím o blogu na vlastní doméně přes Wordpress a teď je asi ten čas. Bylas teď někdy na hlavní straně blog.cz? A vidělas blogy a články dne? Zlo. Blog plný třpytek jako z dob, kdy jsem na základce začínala objevovat blogosvět. A článek o tom, jak podnikat na sociálních sítích, který zřejmě psal někdo, kdo tomu nerozumí ani zbla. No to potěš koště.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na titulce jsou super věci už delší dobu. A v autoráku taky!
      Klidně se přestěhuj, já tě budu navštěvovat kdekoliv.

      Vymazat
  9. Já jsem si založila blog, protože ho měla spolužačka. Ta ho měla asi tak rok, dva. Já ho mám doteď. Založila jsem si ho někdy na jaře v roce 2006 přes mobil, protože jsem vlezla na internet (a pak mi to sežralo kredit až do mínusu), ale neměla jsem doma internet, tak jsem si ho neaktivovala, a ve škole mi to bylo blbé. O rok později, tedy v květnu 2007, jsem si aktivovala blog a začala jsem řádit s obrázkama, vtipama, hláškama, textama písniček atd. Zatím jen ze školy a knihovny. Až v létě jsem měla doma net, tak jsem to rozjela ještě víc. Doteď si pamatuju, jak byl první design křiklavej. :D Potom jsem si pořád stahovala různá pozadí, ale to jsem většinou měla sladěné, aby to bylo čitelné. A nesmím zapomenout na font Comic Sans! :D A všude jsem dávala odkaz. Kamarádky ho pak posílaly dál. A byla jsem za to chválená, že mám pěknej blog. :D Dnes blog nijak nevnucuju, protože vím, že byla doba, kdy tam chodily spolužačky, které psaly anonymní nepěkné komentáře, tak nechci. A navíc mám kvůli tomu i nějakej blok cokoliv psát, když vím, že tam může chodit někdo známej.
    Letos bude mít můj blog 10 let od aktivace! A nijak nemám v plánu ho opouštět. I když v poslední době ho zanedbávám.

    Kruta a Pavla si pamatuju. Ale víc Kruta než Pavla. Pavla si moc už nevybavuu, ale vím, že to byl "ten hodnej".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I mně utkvěl v paměti víc Krut, ráda jsem na jeho blogu četla kuriozity z podpory. ,,Je blbá a hnusně se maluje."
      Comic Sans mi jednu dobu připadal jako úplně nejkrásnější font, co může bý... :D

      Vymazat
  10. Skvělý článek :).
    Ta fotka vyfoť se s blogem je super. Fajn nápad :).

    Ja jsem narazila na jeden web. A pak na blogy. Říkala jsem si, že by me také bavilo psát a tak jsem to zkusila :).

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.