Kariéra v Praze

Skutečnost, že ze mne bude Pražačka, se momentálně zdá býti nevyhnutelná. Navíc jsem celkem nespokojená ve své aktuální práci, takže poslední dobou hodně uvažuju, čím bych se mohla živit, než se ze mě stane paní učitelka. Kde bych mohla pracovat, až se jednou vodstěhuju do tííí Prahy? (Budu-li tak někdy mluvit, máte právo mi dát facku.)
Vyhlídla jsem si pět úžasných pracovních míst. Jsem si jistá, že by mě všechna neuvěřitelným způsobem rozvíjela, na všech bych nabrala bohaté zkušenosti a všechna by mě bavila.



1. Hajzlbába na hlavním nádraží

Kdo by chodil čurat ve vlaku! Záchody tam jsou obvykle jen pro ty nejotrlejší dobrodruhy, nebo jsou nepřístupné - dva mimo provoz, další dva pro personál a pátý nekonečně dlouho obsazený. Kolikrát jsem kvůli záchodu pořádala výlet přes celý vlak! Pokud to aspoň trochu jde, určitě je lepší vydržet a zajít si na záchod až na nádraží (a odepřít si nějaké to kafe se zákuskem, co si budeme vykládat, nechodí se tam zadarmo).

Na pražské hlavní nádraží přijíždí každou chvilku vlak plný záchodochtivých lidí, jako hajzlbába bych tam tedy měla určitě velice zajímavou práci. Nenudila bych se, měla bych stále co uklízet. Cítila bych se určitě mnohem vytíženěji než v aktuální práci. Lidi by mě prostě potřebovali! Někdy by možná přihodili nějakou tu korunku navíc za nablýskané umyvadlo.

Milým bonusem by byla posílená imunita. Každodenní drhnutí záchodů má na ni určitě blahodárný vliv. Dá se takové práci vůbec něco vytknout?


2. Informátor(ka) v metru

Tento víkend jsem zažila výluku metra. Všichni jsme museli vystoupit na Muzeu a pro další cestování chytit autobus. Jak jsem poznala na svém Pražákovi, který perfektně ignoroval veškeré cedule i hlášení, člověka může taková drobná změna provozu pěkně zmást. A jelikož na rozdíl od mého Pražáka nemají všichni po ruce chytrou holku z Moravy, které nic neunikne (= mne!), pochodovali po nástupišti informatéři označení reflexní vestou, připraveni odpovídat na veškeré dotazy ohledně výluky.

Jsem vhodný uchazeč o tuto pozici. Odpovídání na neustále se opakující (a mnohdy nesmyslné) dotazy mám nacvičené z kina. Vztah funguje i obráceně, pozice je vhodná pro mě. I zde bych se cítila užitečně. Navíc bych se celou šichtu procházela sem a tam, takže bych netrpěla pocitem, že jen sedím a kynu.



3. Zvač(ka) do restaurace

Název povolání jsem si zcela vymyslela. Snad máte alespoň matnou představu o pracovní náplni takové zvačky.

Už mnohokrát jsem viděla lidi v super kostýmu zvát kolemjdoucí do restaurace/baru/klubu/... Devadesát procent z nich jsem zahlédla právě v hlavním městě naši krásné republiky. Nejvíc se mi líbil pán u dveří nějaké restaurace na Václaváku. Křičel na celé kolo „ňami ňami ňami". Jak jednoduchý způsob dát turistům různých národností najevo, že na ně čekají dobroty. Myslím, že by mi to mohlo jít.

Největší výhodou by bylo asi strategické umístění pracoviště, měla bych po ruce tramvaje i všechny tři linky metra. Navíc je to kousek od hlaváku. Možná by to byla fajn brigádka k zaměstnání číslo jedna.



4. Průvodkyně

Troufám si říct, že bych byla nejlepší průvodkyně na světě! V Praze jsem byla už snad milionkrát, většinou po vlastní ose. Dost jsem ji prošla pěšky a spoléhala při tom na vlastní rozum. Párkrát na něho spoléhal i někdo jiný včetně samotných Pražáků. K maturitě z německého jazyka jsem měla dokonale zpracované a našprtané téma Prag. Umím mluvit, od mala jsem úspěšná na recitačních soutěžích. Jsem budoucí učitelka, a co si budeme vykládat, s práci průvodkyně to má hodně společného, v obou případech se jedná o předávání informací.
Nenapadá mě nic, co by mi bránilo provázet turisty.

Stejně jako předchozí body i tento má spoustu výhod. Průvodkyně při výkonu své práce chodí, troufám si říct, že i více než informátorka v metru, čili bych neznala výčitky z lenošení. Byla bych venku za každého počasí a spousta turistů je určitě nachlazená z klimatizace v autobusu, takže bych posilovala imunitu. A možná by se konal i nějaký ten trinkgeld, kdybych se pěkně usmívala.



5. Pouliční muzikantka

V případě tohoto zaměstnání bych se musela strašně moc snažit, zde už by mi přirozený talent nestačil. Možná by to byl trošku problém, protože v poslední době na housle maximálním možným způsobem kašlu. Kdybych se nějakým zázrakem dokopala k dennímu cvičení, lezla by ze mne krásná muzika. V pražských ulicích by ji pak mohla ocenit spousta lidí (určitě více než v prázdném Frýdku). Mnozí by to určitě ocenili i finančně (tady mi pouze zatleskali a poděkovali).

Věřím, že by mě toto povolání vnitřně naplňovalo. Troufám si říct, že nejvíc ze všech jmenovaných. Jsem přece muzikantka tělem i duší! Netrpěla bych pocitem, že ve mně zbytečně dřímou nevyužité schopnosti.
V zimě by to asi bylo trochu náročnější. Že bych se přestěhovala do Paladia?




O kariéře v Praze mám tedy jasno. O budoucnost se vůbec nemusím bát! Možná nakonec bude zbytečné namáhat se se studiem. Co říkáte? Napadá vás nějaké další vhodné povolání?

Komentáře