16. července 2017

,,Přišel jsem do kuchyně a uviděl tam cizí holku!" tvrdí vyděšený mladík

Jak jsme se s mužem poznali? Jedna verze je uvedena v nadpise. Druhá praví, že jsme na sebe prostě zbyli. Obě jsou pravdivé. Navíc můžeme tvrdit, že se to stalo v Moskvě! Jste zmatení? Přečtěte si, jak to bylo.

Čas a prostor: Děj se odehrává v červenci 2016 v Praze.

Postavy: Kája (autorka tohoto blogu), Anežka (Kájina kamarádka), Kamarád (od Anežky), Spolubydlící (od Kamaráda), Paskovští Pražáci (dva kluci od Ostravy žijící v Praze mající kapelu)

Historické souvislosti (zjednodušeně): Kapela paskovských Pražáků měla koncert. Kája a Anežka ho chtěly vidět. Zároveň chtěla Anežka navštívit Kamaráda.

Kompozice: Dílo je členěno do odstavců. Příběh je vyprávěn v er formě, přestože je jeho autorkou jedna z postav (Kája).

Hlavní myšlenka: Autorka (Kája) chce čtenářům blogu sdělit, jak se seznámila s přítelem.





Kája a Anežka sedají do vlaku. Jsou plné očekávání. Co je v Praze čeká? Jak jim bude s Kamarádem a Spolubydlícím? Potěší paskovské Pražáky svou přítomností na koncertě?

Není třeba čtenáře zatěžovat všemi pohnutkami k výletu. Plán se přibližně dva měsíce všelijak vyvíjel. Konečná verze zněla: Kája a Anežka pojedou v sobotu do Prahy ke Kamarádovi a Spolubydlícímu, odpoledne společně vyrazí do města a večer navštíví koncert paskovských Pražáků. Nedělní program se dořeší na místě. V pondělí ráno odjedou Kája s Anežkou domů.

Den se vyvíjel, jak měl. Děvčata dorazila do Prahy a shledaly se s Kamarádem.
,,On tady není!" informoval děvčata Kamarád, když otevíral dveře od bytu a zjistil, že Spolubydlící někam zmizel.
,,On se nás bojí!" smály se dívky. Nechaly se Kamarádem obsluhovat, daly si výbornou kávu a čerstvě upečené muffiny.

Spolubydlící byl mezitím na poště.* Z děvčat doopravdy trochu strach měl. Podívejme se na příběh z jeho pohledu. Kamarád se ho před časem zeptal, zda by u nich mohla Anežka přespat po koncertě. Žádný problém, Spolubydlící Anežku trochu znal. Zajímavější bylo, že Anežka měla přivézt i kamarádku, což ovšem vyšlo najevo o něco později. Ještě později přišla informace, že návštěva bude přespávat dvě noci. Copak jdou na dva koncerty za sebou? Na závěr se chudák Spolubydlící dozvěděl, že se má zúčastnit společného programu. ,,Proč jsem jen nejel domů!" vyčítal si.

Když se vrátil z pošty, uslyšel dívčí smích. Vyděsil se. V kuchyni si jen rychle ohřál jídlo a utekl do svého pokoje. Na otázku, proč nepoobědvá u stolu, odpověděl, že nechce pohoršovat masem. (Anežka s Kájou jsou spíš vegetariánky než masožravky.) Společnosti se ovšem nevyhnul, po obědě byl vyzván k hrání pexesa a člobrda. Do města vyrážela již docela spřátelená čtveřice.


V metru nemohli sedět všichni dohromady. Vedle sebe byla maximálně tři místa. Na samotku se posadil Spolubydlící. Jakmile se vedle něj uvolnilo místo, napadlo Káju, že by bylo vhodné si k němu přesednout a popovídat si, ačkoli moc netušila o čem. Vycítil to i samotný Spolubydlící. Dokonce se Káji zeptal, proč si přisedává, když nemá co říct. O pár stanic dál se téma úspěšně našlo.

V tu chvíli už ale čtveřice vystupovala na Vyšehradě. Kája i Spolubydlící si mysleli, že se teď budou bavit všichni dohromady. Anežka a Kamarád se ovšem dlouho neviděli, zabrali se více méně do soukromého rozhovoru. Kája se Spolubydlícím si museli vystačit sami. Prostě na sebe zbyli!

Bavili se o všem možném. Třeba o tom, že jsou zrovna v Moskvě. Spolubydlící se přiznal, že moc neovládá zeměpis, a tak mu Kája - budoucí paní učitelka vysvětlovala, podle čeho se dá Moskva poznat.
,,Vidíš, třeba tamta loď! Tu když vidíš, tak můžeš být jedině v Moskvě!" Jejich rozhovor nebyl zrovna smysluplný, i přesto si však  díky tomu si rozuměli.

Později přátelé vyrazili na Vítkov. Anežka s Kamarádem dostali zákeřný nápad: Spolubydlící vynese Káju do schodů! Jelikož byli všichni v dobré náladě, nápad se zrealizoval. ,,Ta je lehká!" napadlo Spolubydlícího. ,,Ten je silný!" rozplývala se Kája. Po této události Spolubydlící a Kája debatovali ještě vášnivěji než na Vyšehradě.




Z Vítkova se čtveřice přesunula domů na večeři a po ní jela na koncert. Jelikož se děvčata chtěla družit s paskovskými Pražáky, nestalo se v průběhu večera nic, co by zásadně ovlivnilo vztah Káji a Spolubydlícího. Gradovalo to až doma. Zatímco Anežka s Kamarádem spali, Kája se Spolubydlícím... hráli skoro až do rána člobrdo. ;)

Další den se skupinka rozpadla, společný byl pouze oběd. Kamarád rozhodl, že se Spolubydlícím každý pozvou ,,svou" dívku. Kája po jídle odešla ven za jinými kamarády. Spolubydlícího už nezastihla, dal se na kutě dřív, než se vrátila. Setkali se ráno. Mohli si říct jen ,,čau" a dál se nevybavovat, což by ovšem byla velká škoda.

Kája byla Spolubydlícím okouzlena pro jeho humor a sílu. Spolubydlící si zase řekl, že když už se kvůli ní obětoval, přetrpěl koncert kapely, která se mu nelíbila, nechal spoustu peněz ve veganské restauraci a ještě k tomu kvůli onomu rannímu střetnutí přijde do práce později, než plánoval, nezbývá mu nic rozumnějšího než si tu cizí holku, která se mu z ničeho nic objevila v kuchyni, nechat.



A žili spolu šťastně až do smrti. (Snad.)



Důležitá informace na závěr: Spolubydlící se do Prahy odstěhoval cca měsíc před výletem. Předtím pár let působil v Ostravě, tj. kousek ode mne...


*Neví se jistě, zda na poště skutečně byl. Tehdy nic neprozradil a při výslechu o několik měsíců později si jen matně vzpomínal. Je tedy možné, že byl někde úplně jinde.




Dodatek z 18. 7.: 
Zapomněla jsem zmínit jednu důležitou věc. Já toho svého muže sbalila na matematiku!
Cestou z koncertu jsem mu vyprávěla, jak doučuju šesťáka na reparát. Mluvila jsem mimo jiné i o písemném dělení.
,,Co si mám pod tím představit?" nechápal Spolubydlící. Po příchodu domů, ještě než Anežka s Kamarádem odešli spát, jsem mu to názorně předvedla. Psal mi další a další příklady, já poslušně počítala a naprosto ho tím ohromila.... Fakt!
,,Líbí se mi jak počítáš... jak si všechno pěkně rozepisuješ!"

Pak mi bohužel zadal integrál. Nevěděla jsem si s ním rady, od poslední gymplácké písemky jsem integrály nikde neviděla. Musel mi výpočet předvést sám.
Jedna kamarádka mu proto dodnes říká Integrál.




Kája





P. S. Dovolenou si dovykládáme někdy jindy. Tento článek jsem prostě musela zveřejnit na výročí. 

8 komentářů:

  1. Jéj! Konečně jsem se dočkal! Strašně jsem se těšil na tento článek. Je to pro mne taková inspirace... Musím říci, že je to dost zajímavá storka. Mám rád tyhle storky, kdo a jak se s kým seznámil. Držím palce do budoucna a ať vám ho vydrží co nejdéle. Btw. přemýšleli jste o svatbě? :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ve skutečnosti je to ještě zajímavější než ze článku.
      Svatba? Eh, na tu mám tak vyhraněný názor, že na ni asi nikdy nedojde... :D

      Vymazat
  2. To je zajímavý příběh :)!Ať vám to spolu vydrží!

    OdpovědětVymazat
  3. To je super příběh :D líbí se mi originální provedení, s tou kompozicí a tak, jako by to byl rozbor díla :) my se s přítelem poznali v tanečních před 2 lety, příběh jako z pohádky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaano, všichni kolem mají normální seznámení. Jenom já jsem jela s kámoškou za nějakým klukem a dala se dohromady s jeho spolubydlícím... :D :D

      Vymazat
  4. Kdybychom se s žumem poznali takhle, dneska bychom spolu nebyli. :D Žum totiž pokaždé, když si na něm vyškemrám, aby mě pár metrů poponesl, heká, funí a říká nesmysly jako "Barboro, ty vole, ty vážíš snad metrák!" To většinou děvčata moc nepřitahuje. :D
    Každopádně natrefit na siláka, jako je Spolubydlící, byla bych se taky hned zahleděla. :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je skvělý příběh. :D To já a můj přítel se spolu známe snad tak od druhého stupně základky. Chodili jsem na jednu základku, furtj sme se tak nějak míjeli, i když jsme měli pár společných kamarádů. Pak jsme na sebe narazili v dramatickém kroužku, kde ho všechny holky žraly, ale mě nějak vůbec nebral. :D No a tak jsme se míjeli, míjeli, pak šel na střední on, za dva roky já, měla jsem vztah a jdu si tak po městě, když v tom potkám svého nynějšího přítele a ten mě pozdravil (což bylo fakt NĚCO, protože většinou jsme se s děckama z dramaťáku už moc ani nezdravili, každý si šel svojí cestou a až na výjimky jsme se moc nepotkávali a už vůbec nezdravili). To mě docela zaujalo. O pár měsíců později jsme se rozešli s bývalým přítelem a já si najednou vzpomněla na svého nynějšího, začal se mi líbit, šťouchla jsem ho na facebooku (ehm, ano, bylo mi 17, jsem introvert a prostě moderní doba :D) a on mi hned na to napsal a po chvilce mě pozval ven, kde jsme se měli za pár dnů sejít. No první rande byla naprostá katastrofa. :D Asi jsem se pomátla, že jsem s ním pak šla ven po druhé. Ale teď toho absolutně nelituju a jsem ráda, že jsem tomu tu šanci dala, jsme spolu už přes 5 let, z toho přes 3 spolu bydlíme a pořád mi říká, jak je rád, že mě má. :) Někdy si přijdu jak ve snu, protože mi všichni říkali, že například třetí rok je kritický, že se mnoho párů rozchází no a my jsme pořád skoro jak na začátku vztahu. :)

    Jinak ty jo - na matiku. :D Kdybych měla někoho balit na matiku, tak žiju do konce života sama v bytě s dvaceti kočkama. :D Mě přítel vždycky říká, že ho vzaly moje oči, takže aspoň něco mě zachránilo, když neumím pořádně počítat. :D Ale tak, zas umím hodně, hodně, hodně číst. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.