3. července 2017

Plná dojmů

Za poslední cca tři týdny se toho událo až moc. Potkala jsem spoustu různých lidí, zažila všelijaké netypické situace, navštívila poměrně dost míst a k tomu všemu se psychicky připravovala na přesídlení do Prahy. Bylo toho hodně, fungovala jsem pod velkým tlakem a skoro se nezastavila. Neměla jsem čas ani chuť se o něčem zmínit na blogu. Vlastně jsem vám moc nepsala ani na Facebook. Konečně jsem v dobrém rozpoložení a můžu se pustit do článku!




Našla jsem si práci 

O hledání práce budu určitě psát zvlášť, nebylo to totiž vůbec jednoduché.
V polovině června se mi však jednu najít podařilo. Bylo to docela zajímavé, šla jsem bez velkých nadějí na pohovor a o nějaké dvě hodiny později jsem už podepisovala smlouvu. Co budu dělat? Učit děti! Dostanu dvanáct až patnáct prvňáčků. Pravděpodobně z toho brzo zešílím, učitelská profese je náročná a ještě budu muset stíhat studovat. Budu se vám tady svěřovat, souhlasíte?



Moderovala jsem Sweetsen fest!

Sweetsen by si asi taky zasloužil zvláštní článek, ale s odstupem času se mi do toho vůbec nechce. Jako obvykle byl pro mne citově dost náročný. Špatná nálada a divné myšlenky patří k jakékoliv hudební akci, i když si ji samozřejmě maximálně užívám, a Sweetsen, to jsou hned čtyři dny koncertů. Letos jsem těžce nesla především to, že byl poslední. Minimálně na zahájení se další tři roky nepodívám. Pak už snad zase jo, nechci v Praze tvrdnout navždy.

Letos jsem se chytla skvělé příležitosti Sweetsen fest moderovat. Měla jsem na starosti sice komorní stage, která se nachází mimo hlavní areál, ale to nevadí, i tak jsem si to užila. Ještě lepší než stání na pódiu bylo shánění potřebných podpisů od kapel, řízení toho, kdy mají začít a skončit a tak. Je fajn si občas hrát na důležitou!

Potkala jsem hodně známých a poznala spoustu nových lidí. Celou dobu se mi dařilo být přiměřeně ukecaná, nezírat tupě do blba a dokonce jsem ani neměla problém navázat rozhovor. Možná byste mi měli gratulovat za pokroky v komunikaci.

Co se týče hudby, užila jsem si ji. Kromě jedné jsem viděla všechny své oblíbené kapely, v pohodě jsem se zvládala přesunovat k různým pódiím. Jedné kapelce jsem zorganizovala bublinkový doprovod. Založila jsem na FB událost Foukáme bublinky na Trocháče a pak všechny kamarády nutila pořídit si bublifuk. Efekt to udělalo parádní, bohužel asi nebyl přítomen žádný fotograf, ještě jsem neviděla žádný důkaz. Budu to muset ještě někdy zopakovat.


Jsem profi houslistka

V sobotu jsem měla svůj první opravdový muzikantský kšeft. Hrála jsem na svatbě, heč! Nikdy jsem nebyla tak nervozní. Dřív hrozilo maximálně to, že si udělám ostudu. Sama sobě. Najednou jsem však někomu mohla špatnými tóny pokazit nejdůležitější den života! Naštěstí se to nestalo. Osobně jsem s výkonem spokojená. Klidně bych si to někdy zopakovala. Jestli náhodou plánujete svatbu a rádi byste měli u obřadu nějakou houslistku, nestyďte se obrátit na mne!



Hory

Poprvé: čtyřčlenná partička, mimořádně složená z poloviny holkama. Královna Beskyd. Neskutečné vedro. Několik prudkých výstupů pokaždé vyhodnocených jako ,,to nejhorší máme za sebou". Natáčení vlogu. Dobrodružné obědvání venku - foukalo tak silně, že nám vítr foukal polévku ze lžíce do klína.

Podruhé: jen já a muž, opět tedy uskupení tvořené z poloviny holkama, ale tady se to asi čeká. Zapadlá stezka na hranicích se Slovenskem. Ztrácení značené cesty. Absolutní klid. Myšlenky, proč se stěhuju do blbého velkoměsta, když je mi nejlépe na horách. Těšení se na dovolenou.



Svátek čaje

Čajový festival Svátek čaje jsem poprvé navštívila loni. Byla jsem jim tak okouzlená, že jsem musela jet i letos. Abych řekla pravdu, užila jsem si ho ještě víc. Tentokrát jsem jela s opravdovým milovníkem čaje. Už ani nespočítám, kolik čajů jsme ochutnali a kolik jsme si toho o čajích poslechli! Domů jsme si odvezli dva poklady. Byli bychom nakupovali víc, ale máme trochu soudnosti - nemůžeme přece do nekonečna rozšiřovat naši už tak obrovskou sbírku. Nevím, jak chceme všechny naše zásoby vypít. Troufám si tvrdit, že máme čajů dohromady tak dvě kila...



Stěhování

Celý tento článek jsem vám napsala z Prahy. Nedá se nic dělat, už jsem Pražačka. Tolik měsíců jsem se na to těšila, teď si nějak nejsem jistá, jestli dělám správně. Měla jsem skoro chuť všechno zrušit. Musela jsem se trochu začít řídit rozumem. ,,Těšila ses na to, takže to uděláš. Bude ti dobře, jakmile se to utřepe. Vydrž." Zkrátka a dobře vykašlala jsem se na to, co cítím, a začala se chovat jako stroj podle předem vytvořeného plánu. Opravdu si myslím, že budu nakonec ráda, ale chce to chvilku čas.



Dalších pár zážitků


  • Po 21 měsících jsem skončila v práci. Jelikož jste pozorní čtenáři, tak to dávno víte. 
  • Dostala jsem dvě knížky ,,za vysvědčení". Nebylo by špatné, kdybych je dostávala celý život!
  • Byli jsme na obědě za vysvědčení. My se váleli smíchy, obsluha musí být asi pohoršena. Jak jinak by to mohlo dopadnout, když celá naše rodina někam vyrazí. 


Jak se máte vy?


P. S. Jestli mě máte rádi, určitě chcete mít přehled o každém mém pohybu. Jestli mě nesnášíte, pak to jistě oceníte také - budete se mít čemu smát. Každopádně lajkujte moji FB stránku. ;)






Kája



14 komentářů:

  1. Tolik zážitků :) máš celkem akční život :D a obdivuju tě za tu práci, nemohla bych být učitelka, musí to být hrozně psychicky náročné povolání. Já se teď chystám do autoškoly, tak věřím, že to bude taky zážitek :D

    http://ladylenna.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, mám akční život... Nemám ráda flákání se a nic nedělání, přijde mi to jako totální mrhání časem. :) Tak ať se ti v autoškole daří. ;)

      Vymazat
  2. Nezdá se to, ale naskládalo se toho dost :)

    OdpovědětVymazat
  3. Smekám hned za tři věci: učení, moderování a hraní. Z většiny z nich bych se složila, poslední jmenovaná pak nepřipadá v úvahu, protože na nic nehraju. Tak jako tak přeju krásné prázdniny a ať se ti líbí jak v nové práci, tak v novém městě. Stěhování do Prahy mě taky s velkou pravděpodobností čeká, i když za víc než rok. A vůbec se mi tam nechce, Brno miluju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ráda předvedu!
      Děkuji za přání. Tak zajdeme na kafe. ;) :D

      Vymazat
  4. Jaktože se min. další 3 roky na sweetsen nepodíváš? To budeš mít v Praze tak nabitý program, že nestihneš dojet alespoň na jeden den do FM? :-O

    OdpovědětVymazat
  5. Odpovědi
    1. Neumim, uz to vidim, pises na zahajeni. A to jsem si fakt cetl nekolikrat, protoze jsem tomu nemohl uverit. 😁

      Vymazat
  6. Pocit,kdy něco dlouho chceš,a pak nevis,zda teda jo nebo ne,když to přijde - ten znám :) článek je tak nabitý energií, že mi na chvilku přestalo být zle :) a moc gratuluji k prvňáčkům :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      No teeeda, můj článek má tak dobré účinky. :)

      Vymazat
  7. Jé, tu práci ti trošku závidím. :) Já jsem vždycky chtěla pracovat ne ve škole, ale ve školce. jenže jednak nemám ani střední pedagogickou, mám uplně jiný obor a jednak jsem se přesvědčila, že práci s dětmi bych asi ani nezvládala. Ono se to zdá strašně super a jednoduché, ale je to dřina. Tak přeju hodně štěstí v nové práci. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čekám, že to bude náročné. Já se ale naopak stále víc přesvědčuju, že práce s dětmi je pro mne ta pravá. :)
      Děkuji. :)

      Vymazat
  8. Gratuluju k nové práci :) Já v té své nové jsem také teprve chviličku, ale už ted jsem tam více spokojená než ve staré :) Moc se těším na tvé zážitky z práce, protože nějak tuším, že se u toho pobavím :)

    Přeji, at se ti v Praze líbí :) Je to tu fajn :)

    Cácorka z Prahy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaano, nová práce bude určitě velká inspirace pro články. :) :D
      Děkuji ti za přání. :)

      Vymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.