10. července 2017

Dovolená na Slovensku, 1. část

Zdravím vás z turistického centra Malé Fatry, z Terchové, kde jsme s mužem na dovolené. Máme za sebou třetí den, ale připadá mi, že už jsme toho stihli strašně moc. Pojďme si teď chvíli vyprávět o tom, jak jsem si sáhla na dno fyzických a psychických sil a o nejošklivějším městě na světě.

Na dovolenou jsme vyrazili v sobotu brzo ráno. Ubytováni jsme byli už ne dlouho po poledni. Sotva jsme se trochu rozkoukali, vydali jsme se prozkoumat vesnici. Cílem byla především rozhledna, kterou jsem předtím zahlédla z autobusu, a také Lidl, abychom měli co jíst.





V neděli nás čekal první výšlap. ,,Dáme si něco lehčího na rozcvičku," říkali jsme si. Muž naplánoval patnácti kilometrovou trasu. ,,To nezní tak hrozně." ,,Ne, ale bude tam brutální převýšení."  Než se o výletě trochu rozepíšu, prozradím vám takový malý spoiler. Věty, které zaznívaly po výletě: ,,A to byla jenom rozcvička, jo? Už s tebou nikam nejdu!" ,,Trošku jsme se protáhli, no." ,,Nic horšího už plánovat nebudu!"

Prvním úkolem bylo vyjít na Malý Rozsutec. Nebo se možná vyškrábat, tušili jsme, že terén nebude úplně jednoduchý. Zpočátku se hora zdála být nevinná. Cestička do kopce, co je na tom. Kopec se zhoršoval, cestička mizela. Najednou bylo před námi jen holé cosi. Bez pomocí rukou pokračovat nešlo. Jenomže za co se chytit a kam dát nohu, když se hora sype? ,,Pozor, Tome, letí na tebe kameny!" Možná bych mohla šlápnout tam. ,,Pozor, Tome, už padám i já." Odnáším si krátkodobou památku v podobě odřeniny na ruce.

Na chvíli se mě zmocnila panika. Nevěděla jsem, jak pokračovat. Naštěstí netrvalo dlouho a dostali jsme se na Malý Rozsutec!


Měla jsem veeelkou radost. Seděla jsem na kameni a kochala se výhledem. ,,Teď nás čeká velký Rozsutec!" řekl muž a ukázal mi protější skálu. Radost byla tatam. No dobře, neberte mě za slovo. Nejsem přece žádná padavka! Navíc jsem si svým způsobem užívala i ty pády a klouzání.

A co si budeme povídat - cesta na Velký Rozsutec nebyla tak náročná. Skála držela, půda se mi nesypala pod nohama. K pohodlnosti mi chybí jen pár centimetrů do výšky, s delšíma nohama se tam určitě šplhá lépe. Na druhou stranu jsme na vrcholu potkali čtyři psy, možné je asi všechno.

Z Velkého Rozsutce vypadá Malý Rozsutec směšně, jako by ani nebyl hora.



Stehna si začínaly stěžovat, kotníky taktéž. ,,Teď už by ta cesta měla být v pohodě," sliboval muž, když jsme se octli na rozcestí Medzirozsutce. Musel však tušit, že úplně v pohodě to nebude. Do cíle nám zbývaly dvě hodiny a deset minut (nikdy nepochopím, proč Slováci nepíšou na směrovky kilometry!). Klesnout jsme měli asi o sedm set metrů. 

Cesta rozhodně v pohodě nebyla. Ona to totiž ani nebyla cesta. Šli jsme potokem! Občas nějaký řetěz nebo žebřík, abychom se nějak vyhnuli vodopádům. Bylo to dost náročné, psychicky možná ještě víc než fyzicky. Zároveň to ale bylo nevšední, zajímavé a především nádherné! 

Jednou si Jánošikove Diery ráda zopakuju. Až úplně zapomenu na utrpení, jaké mi přinesly. 

Kolem šesti jsme konečně dorazili na ubytku. Rychle převléct a hurá na halušky! 

Večer jsem byla úplně mrtvá. Usla jsem jak mimino během pár vteřin. To se jen tak nestane!




Další den nám rozum říkal, že bychom si měli dát od turistiky pauzu. Svaly to na nás dokonce křičely. Ani počasí nevypadalo zrovna vhodně pro pochodování na horách. Rozhodli jsme se pro výlet do Žiliny

Jelikož je můj muž vodomil, chtěli jsme se mrknout k přehradě. Jenomže kudy? Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Ani potom jsme se k přehradě nedostali, museli jsme se spokojit s rybníkem. Žilinské kačeny jsou ochočené, jestli chcete něco vědět! Přišly úplně k nám a na náš pohyb nereagovaly úprkem, nýbrž syčením.

Po rybníku jsme se přes kavárnu vydali směrem do centra. Opět nám trvalo, než jsme se zorientovali. Nějakou dobu jsme bloudili a usoudili, že jsme v ošklivém městě. Všechno působilo strašně staře, především stoleté autobusy. (Jak někdo může mít odvahu nastoupit?) Náměstí nás nepřesvědčilo o opaku. V blízkém parku nás prosili nepěkní lidé o peníze a poslali nás do ****, když jsme jim je odmítli dát. Čajovny byly zavřené. Jediné, co se mi v Žilině zdálo fajn, byla zmrzlina. A pak ten rybník, ale ten už je kousek dál.

Aby toho nebylo málo, nabrali jsme cestou zpátky obrovské zpoždění. Kvůli frézování cesty jsme se dostali do dlouhé kolony. Prostě hrůza! 

Věřím, že i na tento výlet budeme nakonec vzpomínat v dobrém a se smíchem. 

Jsem zvědavá, co nás čeká zítra. 

Jestli chcete vidět další fotky, mrkněte na FB do alba Malá Fatra 2017. ;)


Jak se máte vy?


Kája









13 komentářů:

  1. Krásný výhled :) ale ten výšlap nahoru, to bych se asi bála, jsem strašpytel :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jak je vysoký ten velký rozsutec? Z té mapky to nejde vyčíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco přes 1600. Zapálit by sis tam mohl. ;) :D

      Vymazat
    2. tak to i na tom malém, když se tak dívám :D

      Vymazat
  3. Páni, sis to fakt užila! :D Syčící kachny bych teda chtěl někdy vidět. Ještě se mi nikdy nestalo, že by na mě začaly syčet, vždycky uprchly. Vždycky jsem je přesvědčil o tom, že nejsem zlý člověk tím, že jsem jim dal pár starých rohlíků. Fotky - nádhera! To musel být úžasný zážitek! Na ty fotky se na FB určitě podívám. Musím! Tak či tak, pořád je to lepší než sedět doma jako brambora bez peněz a bez šance na nějaký výlet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale no taaak, nějaký výlet se dá podniknout i bez peněz. ;) :D

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Kájo, tahle část Slovenska je moc fajn, byla jsem tam minulý týden na výletě, konkrétně jsme vylezli na Kriváň. Pokud tam ještě jste, doporučuju k výletu skanzen Vychylovka :).Jinak, horské výšlapy s přítelem znám moc dobře. Jemu se na rozdíl ode mě jde dobře, protože nemá kila navíc a taky netrpí na alergie. Vždycky si říkám, mám já tohle za potřebí? Ale když někam dolezu,ta přírodní krása za to stojí!
    Zdraví tě Terijans (terijans.cz)

    OdpovědětVymazat
  6. Malá Fatra je krásný kout světa. S těmi kilometry - na horách je lépe znát čas za který dojdeš. Jsou to průměry na normální chůzi a je to proto, abys dokázala odhadnout čas, za který tam někam dojdeš a mohla naplánovat tůru tak, abys nezatměla v horách. Je to prostě předpokládaný potřebný čas na zvládnutí toho kterého úseku cesty - aspoň tak mi to bylo vysvětleno, když jsem se na to kdysi ptala :). Hodně lidem by přišli asi lepší kilometry. Ale mě časy vyhovují, vždycky se vejdu i s velkou rezervou. Užij si krásnou dovolenou! Přeju příjemné počasí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já nevím, ten čas mi vůbec nic neříká, vždycky jen mávnu rukou, že to určitě napsali podle nějakého turbo turisty. :D Kilometry by mi dodaly větší pocit jistoty.
      Děkuji! :)

      Vymazat
  7. Jéé, Terchová, domovina mého dědečka. :) S Rozsutci jste si tedy pěkně mákli. Výšlap na Diery je má oblíbená trasa, ale ona Malá Fatra je celá kouzelná.

    OdpovědětVymazat
  8. My toho na dovčách taky dost nachodíme, ale obyčejně po plackách a po městě, tohle by mě asi zabilo. :D Teď se s žumem nikam nechystáme, ale jak byly svátky, vyjeli jsme na kolobce na mohylu Míru. Myslela jsem, že mě žum zabije - ujeli jsme něco přes 50 kilometrů a všude byly kopce. :D

    OdpovědětVymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.