Na poslední chvíli to nejde: Kájin návod na úspěchy u zkoušek

Každý se učí jiným způsobem. Někdo studuje průběžně, jiný do sebe nalije litr kafe a šprtá se noc před zkouškou. Jednomu pomůže výklad ve škole, druhý musí sám všechno vyčíst z knih. A jak to mám já?



Prázdniny mi letos začaly už na konci května. Neptejte se, jak se mi to povedlo. Sama to nevím.
Ročník jsem měla úspěšný. Všechno jsem dala na první pokus a dostávala jsem hezké známky. Ve srovnání s loňským rokem je to obrovský krok kupředu.  Asi jsem měla štěstí na otázky. Už jsem se naučila ve vysokoškolském studiu chodit.





Příprava materiálů I

Jsou lidé, kteří si půjčí vypracované otázky od spolužáků nebo přinesou domů hromadu knih a jsou připraveni na učení. Já ne. Všechno si musím vypsat sama. Nejlépe ručně. To je úplně nejlepší metoda, protože mám malé písmo, takže všechno učivo smrsknu na pár stránek a na první pohled nevypadá tak hrozivě.

Další výhodou je přirozeně to, že se vlastně učím i samotným psaním. Něco málo se mi v hlavě vždycky uchytí.

Ve vlastním textu se lépe orientuji. Jednak vím, co jsem kam napsala, nemusím nic hledat, jednak používám vlastní slova, vlastní obraty a to je mi jak se patří bližší. A co je nejdůležitější: nevypisuji žádné dlouhé rozvité věty, nýbrž pouhá hesla. Moje zápisky jsem schopna pochopit jen já. (Proto se pak o ně nerada dělím. Všichni by se pořád na něco ptali.)



Studium 

Náročný proces založený na několikanásobném opakování. Ne, několikanásobném ne. Mnohonásobném! Vlastně jen sedím nad papírem a pořád dokola říkám a vysvětluji, co je na něm napsané. Představuji si při tom, že jsem na zkoušce a snažím se dostat áčko.



Příprava materiálů II

,,Co si chceš ještě připravovat?" No přece materiály na opakování! ,,Co si chceš sakra zase opakovat, když už jsi to celé řekla aspoň stokrát?" Pravda, řekla jsem to možná i tisíckrát. Podstata věci je mi jasná. Určitě ale z vlastní zkušeností víte, že je třeba se učit také spoustu pojmů, jmen, latinských názvů a kdesi cosi. Protože nechci u zkoušky říkat ,,a pak žil ještě skladatel, jehož jméno nevím, který psal hodně oper, na názvy si asi nevzpomenu", vypisuji tyto strašáky na zvláštní papír pěkně do sloupečku. Ve volných chvílích je projíždím jako slovíčka.


Čas klidu

Před zkouškou potřebuji klid. Délka klidu závisí na důležitosti zkoušky a náročnosti učiva.
Když jsme na gymplu psali desetiminutovku z poslední hodiny, nebyl klid nutný. Mohla jsem na to mrknout o přestávce a vůbec mi to nevadilo. Před větší písemkou už jsem potřebovala den volna a než jsem maturovala, nesáhla jsem na učení více než týden! 

Na vysoké to mám podobně. 

Čím blíž zkouška je, tím jsem vyplašenější, že nic neumím. Opakování už nemá moc smysl, spíš mě děsí, než aby mi pomáhalo.

S časem klidu úzce souvisí další studijní podmínka: 



S dostatečným předstihem

Začít musím brzo. Čím vážnější zkouška nebo náročnější učivo, tím potřebuji delší čas. Radši budu všechno umět o týden dřív, než abych se něco musela šprtat na poslední chvíli. (Může to klidně znamenat dva tři dny...

Příklad z nedávna: V úterý odpoledne jsem se rozhodla, že půjdu v pátek na zkoušku. Vím, že bych byla schopna se naučit za jeden den. Jenomže mi v tu chvíli už teklo do bot! Nešťastně jsem seděla nad zápisky, myslela na efko a skoro brečela, že mi nic neleze do hlavy. (Nakonec jsem se naučila na B, ale vyžádalo si to hodně času.)

Závěr: Naučit brzo, pak opakovat a mít radost, jak všechno krásně umím, těsně před zkouškou se chovat, jako by se nic nedělo. 



Dobře se najíst a napít, příjemně se naladit

Zkoušky jsou tu! Honem si musím nějak vyčarovat dobrou náladu. Dám si dobrý čaj nebo kafíčko, k tomu něco na zub, pustím si pěknou písničku, přečtu pár kapitol. 

Ano, opravdu jsem před zkouškou z matiky seděla v parku a četla Černý obelisk. Skutečně jsem se soustředila jen na knížku a všechno statní mi bylo ukradené. 

V dubnu jsem napsala kamarádce zprávu: Tak jsem si dala polivku, cheescake a kavu. Jsem pripravena na dalsi zkousku. Ona na to, že jsem dobrá, jiní by prý do sebe nic nedostali. 

Z hladovým žaludkem by mi bylo pěkně špatně. Vždyť od hladu bolí břicho!
A ty dobroty? Zkoušky jsou fuj. Musím mít nějaké potěšení, abych neměla škaredý den! 



Co nedělat v čekací místnosti 

Nechodit do ní. Vzdálit se od ostatních. Jenom stresují! Vytáhnou své sáhodlouhé výpisky, pročítají je a pořád se na něco vyptávají. Já bych si radši povídala o plánech na víkend. Toto mě zbytečně znervózňuje. 


...


Za tři roky mě čekají státnice. To znamená, že nejpozději za dva se začnu průběžně připravovat...
Jak se učíte vy? 


Kája


Komentáře

  1. A pak jsem tu já a mé "fullnight" terory den před zkouškou. :D Jenže ono to funguje, to je na tom to nejhorší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tenhle způsob se mi zamlouvá ... proč jen jsem se takhle neučil taky, já pitomec :D
      Navíc u tohoto způsobu je mnohem větší pravděpodobnost, že ty "důležité" věci v hlavě zůstanou i po zkoušce, a to se vyplatí, ne?
      Držím palce ať se ti takhle pěkně daří i nadále.
      Měj se hezky a užívej prázdniny. Tom

      Vymazat
    2. Teď nevím, který způsob myslíš. Můj nebo Terčin?
      Každopádně tobě by pomohly oba, když ses neučil... :D
      Jo, pamatuju si toho dost... :)
      Děkuji a děkuji. Ty se měj taky moc hezky.

      Vymazat
    3. samozřejmě ten tvůj ... před zkouškou je důležité se hlavně dopře vyspat si myslím :D

      Vymazat
  2. Týjo, to by u mě asi nefungovalo. Tento semestr mám 14 zkoušek a mezi některými třeba jenom den, plus připočti všechny ty, které neudělám na poprvé a voilá, nic co popisuješ není možné. :D Před zkouškou je něco malého sladkého přímo nutnost! Ale taky se vždycky po... z těch nervů:D
    PS: měly jsme stejnou aktovku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na množství nezáleží. Můžeš přece rozpracovat klidně sto předmětů! :D Já mívám v jeden den třeba i tři zkoušky. A když se na ně učím, už si průběžně připravuju podklady na další...

      Vymazat
  3. Mam stejny pristup k uceni. Je to asi povahou. Nekdy se ucim tydny dopredu. Ale jist pred zkouskou nemuzu a myslet na neco jinyho taky ne. Nastesti uz nejsem skolak, jen ma prace vyzaduje pravidelne absolvovat zkousky pred komisi.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahojky velice zajímavý článek. Mě čeká zkouška ve čtvrtek. Učím se průběžně,protože je pro mě důležitou zacala jsem již v lednu. Po ukončení této zkoušky budu mít již 3 výučný list. Tak mi držte palce. Majdalenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, ty budes umět úplně všechno!
      Samozřejmě že ti budu držet palce. :)

      Vymazat
  5. Fíjo, to tě obdivuju, že se zvládneš učit tak moc dopředu. Ale odreagovat se potřebuju taky. Třeba před zkouškou ze staroslověnštiny jsem pekla cukroví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se hlavně neumím učit jinak.
      Juu, cukroví, to by chtělo co nejvíc zkoušek, ne? ��

      Vymazat
  6. Jo, vysoká škola a zkouškové období. Mám to trochu podobně, i když já si spíš dělám myšlenkové mapy, protože je to pro mě přehlednější. Na zkouškovém mě štve, že se mnohdy musím učit věci, kterým moc nerozumím, protože to není v literatuře vysvětleno tak, abych to pochopil.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj! Jsi takový anti-prokrastinator odjakživa, nebo ses to nějak naučila? Daniela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, o tom jsem nikdy nepřemýslela. Jsem tak trochu perfekcionistka, takže asi odjakživa. ��

      Vymazat
  8. Tak to máš pravdu. Možno na poslednú chvíľku to ide s ľahkými predmetmi, no na akú známku, E? Človek musí mať veľa šťasia, aby mu to na poslednú chvíľku vyšlo. Ja som tento rok mala tak ťažké predmety, ktorým som ani nerozumela, že som sa bále, že sa nedostanem ani do ďalšieho - 3 ročníka. A pre mňa to bol naozaj strach, pretože moja sestra bola vyhodená z 3. ročníka na VŠ. A ako to dopadlo? Na ten naj naj najťažší predmet som sa učila asi 2 týždne, ale tak že stále kúsok a kúsok. Dala som na B, ešte dva ďalšie ťažké predmety som sa učila tak že cca 4-5 dní, a dostala som A a D... Anglický jazyk - pre mňa strach a hrôza som chodila na doučovanie a ešte asi týždeň som sa učila témy, dostala som C. + certifikát o úrovni B2. A napokon ostatné predmety. Tie som sa učila sotva jeden deň, (pri jednom sa mi stalo, že som mala hneď v jeden deň najťažšiu skúšku a potom túto, takže som si niečo pozrela za hodinu medzery medzi týmito predmetmi) a aj tie som dala. Na A, B poprípade C. A viete čo? Musím povedať, že som tento rok mala viac šťastia. Už len preto, že som sa na jeden predmet učila iba hodinu a aj tak mi to dali. Takže za mňa veľká radosť :) Už len dokončiť prax a som vybavená :) V každom prípade vám na tie ťažké predmety aj ja odporúčam učiť sa skôr. Podčiarkovať, naučiť sa len to naj naj dôležitejšie a tie omáčky si už vymyslíte.... :)

    Katkine kozmetické dobrodružstvá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se našel někdo, kdo to má stejně jako já. :)

      Vymazat
  9. Za celou vysokou jsem tedy nevypracovala jediné otázky, většinou na to nemám čas ani náladu, takže si maximálně z těch otázek vypisuju ještě kratší výpisky. Nejčastěji si vypisuju jen kostru otázek a dělení, co se pak učím. Jen abych věděla, co do jaké otázky patří.
    U většiny věcí mi stačí pochopit systém a mít nějaký základní přehled, většinu věcí dokážu odvodit nebo vymyslet. Šprtací předměty nesnáším, učení nazpaměť považuji za ztrátu času, takže to omezuji na minimum, jako u všeho mi stačí projít.
    Myslím, že na žádnou zkoušku jsem ještě neměla víc jak 4-5 dní času, větší rozestupy se většinou ani dát nedají, takže jsem naučená se to naučit ve velmi krátkém čase. Navíc se ani dřív učit nedokážu, průběžné přípravy a učení po kouskách mi nic neříká, navíc mě ve finále stojí víc nervů než dva stresové dny :D
    Co se týče státnic, počítám, že jeden intenzivní měsíc to zahojí :D

    Mafalda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malé rozestupy delšímu učení nebrání. ;) :D
      Kdybych měsíc před státnicemi neuměla, asi bych tam už ani nemusela chodit. :D :D

      Vymazat
    2. Mně by bylo líto toho času, co bych tomu musela věnovat, když je tolik lepších a užitečnějších věcí na práci. Vůbec si neumím představit, že bych se na zkoušky připravovala průběžně třeba měsíc, to je úplně sci-fi :D
      Ale zase uznávám, že mi nejde o známky, protože mezi nimi prostě rozdíl nevidím a důležité je to jen udělat. Můj ideál je zkrátka projít za co nejmenšího úsilí, což mi poskytuje dostatečný balanc pro to, abych krom učení zvládala i nějakou práci a život :)

      Vymazat
    3. Nepřijde mi, že bych nad učením strávila o mnoho víc času. Možná spíš naopak.

      Vymazat
    4. Důležité je, jak to vyhovuje tobě. Je celkem zajímavé sledovat, jak různé návyky lidé mají, ať už se to týká učení nebo i jiných činností. Je to fascinující.

      Vymazat
  10. Při učení si taky potřebuji zápisky psát ručně, hezky vypisovat, podtrhovat, mít systém v barvách a nadpisech, to je moje. :D A většinou teda nezvládám učení se věcí nazpaměť, prakticky všechno potřebuji pochopit, najít tam souvislosti a pak je to jen otázka chvilky, než mám o všem přehled. :D Na letošní státnice jsem se učila 5 týdnů - jeden týden na každý ze 4 předmětů a poslední na drobné opakování a přípravu obhajoby bakalářky. Byla jsem srovnatelně nervní s maturitou, ale tolik jsem to neřešila, pouštěla si seriál, kreslila, chodila po venku, byla s přítelem... většina okolí to nechápala, podle nich jsem asi měla být pořád zalezlá u učení, to tak, to by se mi ani trošku nechtělo. :D A titul mám, cha, takže intenzivní nekonečné učení stejně evidentně nebylo potřeba, muhehe. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na jmenovce v práci je ten titul efektní. :D

      Vymazat
  11. No, já se třeba moc dopředu neučím. Mám výbornou krátkodobou paměť. Naučím se každou maličkost, všechny nezajímavé kraviny, odvykládám to na zkoušce a cestou domů už vím zase jen to, co jsem si pamatovala z přednášek. Ne vždy to tak jde, na státnice jsem se učila dva měsíce, ale i tak vím, že mě třeba dva dny bohatě stačí.
    Psaní ručně mi taky pomáhá. Píšu si jednak v přednáškách, jednak si potom dělám výpisky z různých prezentací a sdílených poznámek. A z toho si potom dělám finální výpisky. Už jen tím se polovinu věcí naučím tak dobře, že mi pak stačí si je jen přečíst.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.