23. dubna 2017

Princezna koloběžka

Všichni zde jistě dobře vědí, že ráda běhám. Nejednou jsem se o tom zmínila. Není to však jediný můj oblíbený sport. Dalším je, jak již název vypovídá, jízda na koloběžce. Jak jsem k ní přišla? Od kdy ji vlastním? Co všechno jsem s ní zažila? O tom bych vám dnes ráda vyprávěla. Pohodlně se usaďte, začínáme.

Já chci!

Nevím, co mi myšlenku, že musím vlastnit koloběžku, vnuklo jako první. Možná jsem záviděla dětem ze sídliště jejich malé skládací. Proháněly se po chodnících a moc mi je nechtěly půjčovat. Kdo neměl koloběžku, vlastnil aspoň brusle. My jsme se sestrou měly pouze kola a s těmi jsme byly mezi kamarády velké, nešlo to dohromady. Důvodů, proč chtít koloběžku, bylo asi víc. Chtěla jsem však být něco extra. Po pár kliknutí na internetu jsem zjistila, že existují i mnohem lepší koloběžky. Bylo mi jedenáct a všude jsem roztrubovala, že chci koloběžku s ,,nafukovacíma kolama"

Mluvila jsem o ní celé léto, avšak v létě mám jen svátek, na který se tak velký dárek nehodí. Mluvila jsem o ní celý podzim, jenomže Ježíškovi se do kupování nějak nechtělo. Naštěstí mám v únoru narozeniny. Mluvila jsem o koloběžce čím dál vážněji, až rodiče uznali, že si ke dvanáctým narozeninám skutečně koloběžku zasloužím. Předem jsem byla varována, že na ni použijí i tři stovky babiččina příspěvku a že žádný jiný dárek nemám očekávat. Bylo mi to jedno. Od rána do večera jsem se těšila, až budu jezdit. 

V den dvanáctých narozenin mi mírně stoupla teplota, musela jsem si držet pod nosem kapesník, abych si neposmrkala knížku, přesto jsem však odvážně nasedla s taťkou a sestrou do auta a vydala se do cyklo obchodu. Cestou z parkoviště jsem málem umrzla. V obchodě jsem pochopila, že všechno utrpení stálo za to. Uviděla jsem totiž svou lásku. 

Najednou mi bylo mnohem lépe! 

Útrapy kola a majitelky koloběžky

Chvilku ještě trvalo, než jsem mohla začít pořádně jezdit, to víte, dostala jsem koloběžku, nikoliv lyžoběžku. Od prvního vyvenčení nové lásky jsem věděla, že ji budu mít ještě radši, než jsem si vůbec myslela. 

Chudák kolo, do té doby oblíbené, šlo do pozadí. Aby toho nebylo málo, vyrostla jsem z něho. Od té doby, co mám koloběžku, jsem na něm neseděla. Teď, myslím, odpočívá na zahradě a čeká na další generaci dětí. Tůdle! Jestli nějaké dítě někdy mít budu, své kolo mu rozhodně nesvěřím. Ještě by mi ho zničilo! 

Mezi dětmi ze sídliště jsem byla s kolobkou frajerka. Pořád si ji chtěli půjčovat. Proto dávno nemám stojánek a proto je zespod tak strašně odřená! Byla jsem na Kláru pěkně zlá, když jsem viděla, že i přes několikanásobné upozorňování s ní znovu škrhla o obrubník. Byla jsem rozhodnutá, že už ji nikdy nikomu nepůjčím, označili mě ale za lakomou, a tak jsem se s bolavým srdcem musela dělit dál. 


Potěš dítě!

Kromě klasických vyjížděk do blízkého okolí jsem koloběžku využívala i ke hře. Konkrétně k pohádkovému lesu. Čas od času jsme připravili si pro mladší děti stanoviště s různými úkoly. Na závěr dostávaly bonbonky. Já jsem hrála princeznu koloběžku. Oblékla jsem si šaty, vzala vozítko a připravila si nějakou trasu, které na ni děti měly objet. 

Byly to děti, které již jízdu na koloběžce zvládaly, ač moje obrovská jim dala trochu zabrat. Vozila jsem však i menší děti. Například svou malou, v té době tříletou, kamarádku Verunku. Stála oběma nohama na koloběžce, já vykřivila nohu za jejíma a jezdila jsem tam a zpátky po ulici. Měla z toho radost. Já moc ne, není sranda řídit koloběžku takovým způsobem. Občas chtělo svézt i úplně cizí dítě. Stačilo se přiblížit k nedalekému populárnímu hřišti. Třeba Jiříček, tak malinký, že ještě ani neuměl říct své jméno. S ním jsem nejezdila, koloběžku jsem radši jen vedla. Radost měl on i jeho maminka, na chvilku se ho zbavila a mohla si v klidu číst časopis. 


Koloběžka jako dopravní prostředek

Dřív jsem jezdívala na koloběžce do knihovny. Tam to šlo lehce, jelikož je cesta převážně z kopce. Stačilo se odrazit a svah v kombinaci s tíhou knih mě dostal na místo určení. Zpátky to bývalo trošku horší. O tom je holt jízda ve Frýdku. Podobně je to i s cestou do práce. Přestala jsem se vymlouvat a začala do práce koloběhat. Ráno můžu vyjít o pět minut později než kdybych šla pěšky! Zpátky je to trochu horší, co si budeme vykládat... 

Jinak koloběžku jako dopravní prostředek příliš nepoužívám. Můžu vám povyprávět událost loňského roku. Jeden kamarád mě zval na pouť k němu do města. Vymýšlel, kterým mám jet autobusem a na jaké zastávce mě vyzvedne. Já jsem se jen smála. Jeho město je z našeho koutu světa kousíček. Kdybych ale chtěla jet autobusem, musela bych nejdřív procestovat celý Frýek-Místek. Řekla jsem, že radši přijedu na koloběžce. ,,Haha, to nedáš," smál se. ,,Haha, to dám. Budu tam dřív než busem!" nedala jsem se. Nevěřil mi to, slíbil mi doprovod od zastávky... a další den pěkně čuměl, když jsem s úsměvem na rtech stála na místě i s koloběžkou. 


Já jsem odborník, ne nějaký Hanz! 

Před dvěma a třemi roky jsem dělala instruktorku na školách v přírodě. Abychom všechno zvládali, koná se vždycky časně z jara kurz. Učili nás tam mimo jiné i jezdit na koloběžkách. Totiž, chtěli především, abychom věděli, kde je najdeme, jak je zvládnout s dětmi apod. Na začátku nám ale vrchní velitel ukazoval, jak máme na koloběžce jezdit. Vztekala jsem se! Ten člověk neměl žádný předšvih! Měla jsem chuť ho srazit na zem. Místo toho jsem ho jen opravila... ale bezúspěšně. Vlastně jo, něčeho jsem dosáhla. Celé dva měsíce mě pak neměl rád! 


Otázky a odpovědi

Kolik km dokážeš ujet? Deset. Deset úplně s klidem, jen s nějakou menší přestávkou na pití. Za předpokladu, že jsem už trochu rozježděná, mě pak ani nic moc nebolí. Když se hecnu, zvládnu ještě dalších deset kilometrů. Moje maximum za jeden den je 23 km. To už je však trošku horší, chce to průběžně odpočívat. Půl hodiny jen tak sedět a koukat na přírodu. 

Není lepší kolo? Ne. Ani žádné nemám, kromě toho, ze kterého jsem už vyrostla. Vůbec mě neláká.

Jezdíš po silnicích? Ne, bojím se. Což je možná i důvod, proč netoužím po kole. Když jsem v posledních několika letech náhodou na nějakém jela, panikařila jsem z každého auta. Koloběžku můžu vzít na chodník a nikdo mi nevynadá. 

Stačí ti taková trapná malá koloběžka, nebo bys chtěla jinou? Chtěla bych jinou! Nedávno jsem se na cyklo veletrhu zamilovala a vážně uvažuji, že si koupím novou. Dívejte, jak je úžasná! Na jeden odraz dojede mnohem dál. 



Máte další otázky? Ptejte se v komentářích! 

Nemáte čtení o koloběžkách dost? Pak vás odkážu ke skvělá Barboře! Na jejím blogu si můžete přečíst například nedávno vydaný článek Sláva, kopla jsem se do kotníku! Věřte, že stojí za to. 



Kája

16 komentářů:

  1. Koloběžky s velkýma kolečkama jsou docela solidní dopravní prostředek. Kolo je už takové "moc velké"

    OdpovědětVymazat
  2. Ooo! Koloběžka! Taťka si ji koupil k Vánocům, že na ní budeme jezdit. Ale ještě ji furt neposkládal, tak na to čekám. Už se taky těším, až budu moci vyrazit. Pořádné kolo nemám a ani mě neláká, na kolečkových bruslích se bojím, protože nemám pořádnou stabilitu.
    Máme taky tu s velkými koly (26/20), tak uvidím, jak to bude svištět :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě bude svištět parádně. 😊

      Vymazat
  3. Tak mááálo? Já chodím pěšky denně 20 :-D Ale jinak fajn článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodit pěšky je ale něco jiného. Jela jsi někdy na koloběžce? A myslím pořádně, ne po chodníku před domem na dětské skládací. Našmatlat během dne dvacet kiláků není žádná věda, i když teda poklona, že je odchodíš každý den. Já dám normálně tak osm až deset, když nemám nějaký pochůzkový den. :)

      Vymazat
  4. Po pravdě, já koloběžku nikdy neměl a taky jsme ji vždy chtěl. No byl jsem ten co si ji půjčoval. Čím jsem ale starší, tak dávám přednost kolu, na koloběžky jsme úplně zapomněl a když mi teď někdo řekne, že si je půjčíme, tak zarytě kroutím hlavou a raději sahám po kole. Ještě bych se na té koloběžce rozbil :D.

    OdpovědětVymazat
  5. Musím říct, že dokážeš lidi hezky navnadit. Do té doby, než jsem si přečetl tento článek, jsem si myslel, že na koloběžkách jezdí jen a pouze malé děti. Nikdy by mě nenapadlo, že na nich jezdí i dospělí lidé. Po přečtení tohoto článku jsem došel k závěru, že ji chci také. Sice bych vypadal ve škole jako dement, ale je mnohem lepší jezdit do školy nebo někam do přírody na koloběžce, než chodit pěšky. Božínku! To je úžasná představa - Mára na koloběžce. :DD Kolo nemám a ani o něj nejevím zájem a auto? Taky žádné není. A není ani řidičák... :( Jdu hledat nějakou hezkou koloběžku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Óóó, tak to je pocta. :)
      Jestli si ji opravdu koupíš, přeju ti šťastný výběr a dobrou náladu z najetých kilometrů. :)

      Vymazat
  6. Koloběžku jsem nikdy neměla, jen naši kluci měli. Mám jen jeden dotaz. Když se odrážíš stále jednou nohou není to rovnoměrná námaha na obě nohy, ne? Nebo je střídáš? Nemělo by se to tak dělat? Viděla jsem koloběžky i se sedátkem, když se jelo s kopce mohl si sednout. Je to ale lepší než šlapat pěšky, to ano.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nohy je třeba pravidelně střídat. Jednou nohou to ani nejde. Já střídám asi po deseti odrazech na rovince, ale to se liší kondicí a koloběžkou. :)

      Vymazat
  7. Ja si na kolobezce behem prvniho dne uhnal astma. Do te doby jsem nemel zadne potize, a po celem dni dovadeni na nove kolobezce jsem mel astmaticky zachvat, od te doby me to trapilo cele detstvi. Kolobezky jsem se ale nevzdal.

    OdpovědětVymazat
  8. Já miluju kolo, ale poslední dobou, zvlášť od doby, co žiju ve městě, taky uvažuju nad kolobežkou. Ráda chodím hodně pěšky, ale občas se popovézt na kolobce by bylo určitě supr. A taky by se nám to s přítelem hodně hodilo na naše výlety, tak uvidíme, musíme našetřit. :))


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šetření nemusí být dlouhé, stačí se nezamilovat do drahého kusu. Tak jako já... 😁

      Vymazat
  9. Noné, ty ke mně posíláš lidi na kolobku! To je pocta!:)
    S kolem to mám podobně jako ty: žum mi ho pořád nutí, ale já jsem věrná koloběžce a silnic se bojím. Do práce to mám naštěstí po cyklostezce.
    A taky už pošilhávám po nové a zdá se, že ji letos budu mít. Zalíbila se mi Kostka Tour Max a Yedoo Trexx. Zvlášť Trexx je boží, ale taky stojí třináct tisíc. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Yedoo Trexx, to je platonická láska. Rozhodla jsem se, že když se svoji koloběžku naučím v Praze používat jako dopravní prostředek, obětuju na jaře těch třináct tisíc a koupím si novou. ,,Není za ty prachy lepšj kolo?" Ne, není. :D

      Vymazat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.