Malá spisovatelka

V dnešním článku bych se s vámi ráda podělila o své dávné pokusy stát se spisovatelkou, které jsou zároveň předpoklady pro budoucí kariéru blogerky. Dozvíte se, kdy jsem se naučila číst a psát, seznámíte se s mými stěžejními díly a zjistíte, proč jsem přes e-mail otravovala několik nakladatelství.


Číst jsem se naučila sama krátce po šestých narozeninách. Nikdo mě to přímo neučil, byla jsem zvídavý tvor a každou chvíli jsem se ptala na názvy různých písmenek. V hlavě jsem si to pak dala dohromady. Svět byl z ničeho nic najednou jednoduchý!

Psaní je dovednost o něco náročnější, a to nemluvím o grafických schopnostech. Je složité vůbec poskládat písmena. Poznat, jaká do slova patří! Pamatuji si, jak jsem, ještě v době školní docházky, přišla na to, jak napsat slovo VLAK. Poskládala jsem svá magnetická písmenka a chlubila se mamce. Cítila jsem se jako vítěz. ,,Vlk," přečetla mamka a dobrý pocit mi zkazila.

Přesto jsem psala kratičké příběhy! Čtenáři dají zabrat, je totiž třeba přemýšlet téměř nad každým slovem.

Rychle jsem se zlepšovala. Předvedu vám celou knížku o práci doma a plnění všelijakých povinností. Psána ve věku 6 let a 8 měsíců, tzn. v říjnu první třídy.

















Poučení? Taky zkuste!

Ve stejné době vznikla kniha Jak to bylo u koček. Vyprávěla příběh ztraceného koťátka. Cestu domů mu poradilo sluníčko. Dále jsem například vytvořila knihu o hudebních nástrojích. Chovaly se jako lidská parta, byly dokonce i plavat.

K desátým narozeninám jsem dostala knihu od Jacqueline Wilsonové. Spustila se tím obrovská mánie, byla to moje nejoblíbenější spisovatelka. Odrazilo se to i na stylu psaní. Mé příběhy najednou obsahovaly stejné slovní obraty. Nápadná podoba byla poznat i na postavách.

Povedená rodina - kniha o ne úplně normální rodince. Tři zlobivé a někdy trochu hloupé děti, neposedný pes a rodiče, kterým snad radši mělo být zakázáno být rodiče.




My jsme žáci 4. A - kronika naši třídy. Zapisovala jsem všelijaké zážitky, mnohdy přibarvené a domyšlené, aby kniha nebyla nudná.







Mandy Taylorová - sepsána v šesté třídě, v sedmé přejmenována na Alenu Humpolíkovou a zveřejněna na blogu. Příběh mírně nesmyslný, svět jsem ještě neviděla úplně reálně. Vliv Wilsonismu značný. Ve dvanácti jsem už byla skutečný znalec.



Wilsonismus se odrazil i ve starších blogových článcích. Psala jsem tak nejen povídky, ale i deník či názory. Ostatně v zimě jsem vývoj obsahu blogu vylíčila v článku Co mám zveřejňovat na blogu?.

V šesté třídě jsem se zúčastnila besedy se spisovatelkou Martinou Drijverovou. Napsala například knihu Táta k příštím Vánocům (nečetla jsem pouze Wilsonovou, na to má málo knih). Od Drijverové jsem se dozvěděla, že stát se spisovatelem nevyžaduje speciální vzdělání. Stačí umět psát, mít nápady a přesvědčit nějaké nakladatelství, že se mu vyplatí do vás investovat peníze.

A tak jsem to udělala. Mám pocit, že právě s Mandy Taylorovou. Napsala jsem e-mail do několika nakladatelství s otázkou, zda by mi nevydali knihu. Představovala jsem si si ji v regálu v knihkupectví a těšila strašně se těšila.

Bohužel to nevyšlo. Odepsat se uráčili jen z jednoho nakladatelství. Negativně! I tak byla paní milá. Pochválila mě. Sdělila mi však, že má kniha není dostatečně vyspělá. Doporučila mi psát zatím pro radost a nakladatelství oslovit o několik let později.

Nabudilo mě to. Rozhodla jsem se napsat něco úžasného. Dělala jsem všechno pro to, abych jednou byla opravdová spisovatelka!

Dokud mi nedošlo, že na to prostě nemám.

Nemám nápady na pořádný román. Vlastně ani na povídku ne. Umím psát jen o sobě. Jsem prostě pouhá blogerka.

To je vlastně taky fajn.



A co vy? Máte ta sebou podobné pokusy, nebo vám dřív bylo psaní cizí? Pochlubte se v komentářích!


Jestli máte můj blog rádi, mohli byste mu dát pět hvězdiček na Blogru, pokud jste tak náhodou ještě neučinili. ;)




Kája



Komentáře

  1. Ty jsi byla velice kreativní dítě. Byla jsi fakt odvážná napsat do nakladatelství já bych to nedokázala. Také jsem psala knihy, ale nikdy mi to nevydrželo dlouho. A neboj také nejraději píši o sobě. Jsem také jenom blogerka, která chce být jednou slavná možná.
    Pac a pusu Majdalenka

    http://odzacatku.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsat e-mail nebo klidně i normální dopis pro mne není žádný problém. Kdybych tam měla zavolat nebo zajít osobně, bylo by to horší. Pravděpodobně by se nic nekonalo. :D
      Tak víš co? Počkáme, až budeme slavné a potom sepíšeme své životní příběhy do knihy Já bloger, ano? :D

      Vymazat
    2. Tak to jsme dvě taky mám problém někam zajít osobně nebo zavolat. A jasně že bude me slavné. O tom nepochybuj holka. Chtěla bych ti moc poděkovat za tvoje krásné komentáře, které jsem četla s úsměvem na rtech. Děkuji moc.
      Majdalenka

      Vymazat
  2. Nebyla jsi skvělá spisovatelka, ale i skvělá malířka. Já jsem v šesti letech sotva namaloval kostičku. :D
    Jako malý jsem chtěl napsat nějakou knížku (vlastně chci i teď), ale nejsou žádné nápady. Zatím. Za svůj největší úspěch, když jsem byl malý, považuji to, když jsem byl v knihovně (se svými spolužáky) pasován na "Velkého čtenáře". To bylo radosti! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to víš, já se od malinka rozvíjela ve všech uměleckých směrech. Vedle psaní a kreslení jsem i dokázala pěkně zazpívat a zahrát pár písniček na flétnu. ;) :D Škoda, že jsem se od té doby moc neposunula... :D
      Jéé já jsem měla něco podobného, na konci školního roku jsem od paní učitelky dostala diplom s titulem Čtenář třídy. Četla jsem opravdu hodně, blog jsem ještě neměla, takže víš jak... :D Do knihovny jsem chodila každý týden. Čtenářský deník jsem jako jediná popsala celý a často jsem se hlásila na referáty. Paní učitelka mě bohužel většinou odmítla, chtěla slyšet i jiné spolužáky. :(

      Vymazat
  3. Taky bych chtel byt spisovatel. Ale moc mi to nejde. Nestaci to ani na vlastni blogisek. Tak pisu aspon vesele, vtipne a povzbudive komenare:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ty knížky vypadají výborně :), škoda že ti nějakou nevydali. Já jsem knížku nepsal, ale kreslil jsem komiksovej sešit o bandě lupičů, který v dodávce vykrádají banky, kreslili jsme to s kamošem ze třídy. Vydrželo nám to na 2 kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  5. No někdy co se mi dostane do rukou, tak si říkám, že se divím, že to vůbec někdo vydá a taky to jde :D Takže já bych to určitě nevzdávala, když budeš na sobě pracovat, tak se to určitě jednou povede nebo zkus začít nějakou e-knihou.
    Jinak Wilsonovou jsem taky jako malá milovala a kniha Táta k příštím Vánocům byla moje nejoblíbenější a mám ji dodnes :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dějuji za komentář a povzbuzení.
      Kdo ví, třeba mě to ještě někdy přepadne a spisovatelka budu. :)

      Vymazat
  6. Jako malá jsem také psala knížky, pohádky, a vydávala časopis "Bundová beruška" :D . Tvoje tvorba vypadá moc hezky, líbí se mi když se člověk nějak kreativně realizuje! :)
    Ohledně kreativity jsem psala článek, kdyby ses chtěla podívat, budu moc ráda! :)

    LifestyleBirdie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bundová beruška, to zní dobře. :D
      Moc ti děkuji za komentář. Na tvůj článek určitě mrknu. Ve vlaku se hodí jakékoliv čtivo. :D

      Vymazat
  7. Jé, ty knížečky se mi líbí. Taky jsem se jako malá o něco pokoušela, ale nic se nedochovalo. A to mě doteď štve. Tak ráda bych si přečetla mou pohádku o zvířátkách... Vlak bych v tom věku napsala taky jako "Vlk", protože jsem neznala funkci samohlásek. A když jsme se pak ve škole začali učit slabiky, měla jsem takovou radost, že jsem si doma ve slabikáři četla to, co je trošku dál.
    Do nakladatelství jsem zatím nepsala, ale čím jsem starší, tím víc si říkám, že na to nemám, nebo musím víc trénovat. To, co jsem začla psát v deváté třídě jako veledílo, považuju teď za procvičování. Možná až nasbírám víc nějakých povídeček, tak bych to mohla zkusit. Ale musím taky myslet na to, že se to může dostat do rukou někoho z okolí, takže nesmím s prvotinou až tak šokovat. :D Nápady mám většinou spíš na postavy a pak vztahy mezi nima, že z toho je akorát pak telenovela nebo nekonečnej seriál. Ale už mám něco, co má zhruba osnovu, jak to dopane, jenže ještě vymyslet tu výplň. A to je zase nepublikovatelné. :D Nejlíp se mi píše v hlavě před spaním, když to samozřejmě nezapisuju. Ráno pak nevím, jaké byly použity ty super slovní obraty, ze kterých jsem byla nadšená. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím ti palce, abys jednou dala něco dohromady. :)

      Vymazat
  8. Dnes je ľahké vydať e-knihu a to aj bez spolupráce s konkrétnym vydavateľstvom. Stačí použiť prostredníka predaja. Nevýhoda je, že si všetko robíš sama a preto treba kritického beta-čitateľa, prípadne si priplatiť za korektúru textu. Prípadne ilustrátora.
    Tvoje prvé pokusy by mohli potešiť deti a inšpirovať ich, možno by si mohla niečo také dať do kopy pod názvom "Malá spisovateľka", alebo niečo podobné :)
    Viem si to predstaviť. Mimochodom, ak si vydáš e-knihu, tak ťa to takmer niš nestojí, nie si obmedzená počtom kusov na sklade a dá sa tým malinko privyrobiť. Bonusom je, že si ťa môže všimnúť nakladateľstvo ;)

    LM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dějuji za komentář. Povzbudil mě v myšlence, se kterou si pohrávám od vydání článku. Možná něco spáchám. Uvidíme.

      Vymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.