Když dostaneš pětku, budu se za tebe stydět!

Dnes bych chtěla povídat o problému, který mi leží v hlavě už od dob gymnaziálních. Řeč bude o nesmyslném trestání dětí za špatné známky. Vzhledem k tomu, že je zrovna čtvrtletí a začaly maturitní zkoušky, je to docela aktuální téma.

Omlouvám se za komplikace, ale tento článek byl přesunut na novou adresu.

Komentáře

  1. Pěkný článek. Nemůžu říct, že by mě naši za špatné známky trestali, protože jsem díky jejich výhružkám žádné špatné známky neměla. Mě ale učení bavilo, takže to různé vyhrožování mě naštěstí nijak nestresovalo. Dodnes si ale pamatuju ten závan chladu, který mě zalil, když jsem dostala první pětku :D Zpětně to ale vidím tak, že to víc štvalo mě, než mé rodiče. Na svých dětech tohle nehodlám zkoušet, protože to rozhodně nemůže všeobecně fungovat. Každý má hlavu na něco jiného a v té oblasti by se měl zdokonalovat a podporovat.
    Taky mě vždycky v období vysvědčení mrzí ty sebevraždy (a pokusy o ně) mladých lidí kvůli známkám. Rodiče by se měli zajímat o své dítě po celý školní rok a případné propadnutí s ním řešit s předstihem. Spousta rodičů se snaží donutit své dítě nosit domů dobré známky, aby z něj něco bylo, aby neskončilo s učňákem/základkou jako oni sami. Při tom už to je jakás takás indicie k tomu, že na učení nemusí mít hlavu.

    OdpovědětVymazat
  2. Strach jít domů skrz vysvědčení jenom znamená, že rodiče netuší, jak se potomek celý rok učí. Což už je samo o sobě dost zvláštní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rodiče kluka z článku každý den kontrolovali internetovou žákovskou. Věděli, co dostává, předto u nich vysvědčení bylo něco hrozného...

      Vymazat
  3. V podstatě s tebou souhlasím, ale nemyslím si, že známky na druhém stupni a střední škole jsou vizitkou rodiče. Když má dítě potažmo teenager nějaký - jakýkoliv problém, známky jdou dolů, je to přirozené. A že jich v tomhle období bývá požehnaně. To, že dítě látku nedožene a už se to s ním táhne, bývá obvyklé. Stejně tak nezájem v hodinách, rodič mohl udělat všechno ukázkově a stejně to moc ovlivnit nemůže. A to říkám jako někdo, kdo maturoval za čtyři.
    Day

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když je dítě malé, musí si navyknout plnit své povinnosti. Být namotivováno. Mít nějaké svědomí, které mu nedovolí na školu úplně kašlat. Když ho má, muselo by mít hooodně špatné období, aby najednou ze všeho propadalo. Naopak kdo v sobé tu motivaci nemá, známky mu jsou ukradené a ani si neopisuje z tabule. Jestli na toto ani z části nemají vliv rodiče, pak kdo?
      Dále, když rodiče vidí, že má jejich dítě špatné známky a vadí jim to, měli by se snažit známky nějak vylepšit. Dohlížet, jestli se dítě řádně připravuje, zařídit mu doučování... a ne nadávat.
      Záleží na více věcech. Konec konců i na tom, jaká v dítěti koluje krev... ale to už opravdu nikdo neovlivní.
      Se čtyřkou z maturity na mě nechoď, mně se taky nepovedla státní matika.

      Vymazat
    2. Maturovat za 4 znamena same jednicky:) Ja maturoval za 8. A v zivote to nikoho nezajimalo. Jinak na uceni nebo neuceni ma vic vliv povaha, zajmy, kamosi z party. Rodice nic nevi a jsou uplne mimo. Teda aspon dle pubertaku. Synovci jsem dal k 9. narozeninam pocitac, ale osadil jsem tam spinac na klicek, aby nad tim meli rodice kontrolu. Nechtel jsem byt zodpovedny za to, ze se kvuli hrani her vykasle na uceni. Minecraft v multiplayeru se soucasnou Skype komunikaci se cleny tymu je pro nej uz rok navykova zalezitost, u ktere vydrzi spoustu hodin denne.

      Vymazat
    3. Jo taaak. On někdo hraje na součty? Vždyť to vůbec nic neříká. Tak já jsem maturovala za sedm, no. Tři jedničky a čtyřka z matiky.
      Jestli rodiče nic neví a jsou úplně mimo, je to špatně. Nad vysvědčením by se pak vůbec neměli rozčilovat. Jedině kdyby jim děcko průběžně hlásilo falešné známky. Pak by ale zasloužilo trest za lhaní, ne za vysvědčení.

      Vymazat
    4. Teď jsem se díval a měl jsem to taky za 7, už jsem to pozapomněl. Matika 3, to byla vždycky slabota.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Such komentář, very obsáhlý, so kvalita.

      Vymazat
  5. Musím jenom souhlasit. Nejvíc mě dostávají rodiče, kteří si mě pozvou, ať jako psycholožka zjistím, proč se jejich dítě špatně učí. Já pak těm rodičům musím jako malým dětem vysvětlovat, že ten jejich sedmiletý prcek není hloupý, ale jenom se to hychykyrydytyny nedokáže naučit sám a potřebuje k tomu dopomoc rodiče. Protože právě na prvním stupni se v dětech formuje to, jestli budou mít ve školních věcech nějaký systém nebo budou dělat celou školní docházku věci halabala.
    Na druhou stranu vlastně díky Bohu za tyhle dospělé, kteří si nechají od někoho poradit, jak s tím dítětem mají zacházet, když si uvědomují, že to sami nezvládnou. Protože řvát po dítěti za špatné známky, bez snahy pomoci mu, je ta největší zhovadilost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že nemluvím z cesty. :) To jo, když problém nějak řešili a nechali si poradit, jsou ještě dobří. Doufám, že takových rodičů bude co nejvíc a nebudou za špatné výsledky křičet na mne a na mé žáky.

      Vymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.