Co mám zveřejňovat na blogu?

Za svých devět a půl let blogerské kariéry jsem toho v souvislosti s blogem zažila už hodně. O tom, jak jsem k němu přišla, jsem psala nedávno. Dnes bych se chtěla zaměřit na vývoj jeho obsahu. Před devíti lety jsem přirozeně nezveřejňovala to, co zveřejňuji dnes... 

zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz


Etapa první: Co mám na ten blog dávat? 


Slavnostně jsem si založila vytoužený blog. Pak ale přišel zádrhel - co na něj mám vlastně dávat? Tolik jsem se soustředila na samotný vznik blogu, až jsem zapomněla promyslet, o čem budu psát. V prvním článku jsem se krátce představila (Jsem Kája a toto je můj nový blog), ve druhém jsem se ptala, kdo se těšil do školy (bylo to v září) a pak jsem už nevěděla. Inspirovala jsem se u kolegů, viděla jsem bleskovky, řetězáky, obrázky apod. Můj blog byl tedy více méně totožný se stovkami dalších. Hurááá! 

Obzvlášť bleskovky se těšily velké oblibě. Pamatuju si, že o Vánocích jsem musela dávat až tři denně. Tolik jsem měla účastníků! A víte, jak jsem pak byla líná vyrábět diplomky? 


Etapa druhá: Těch článků může být mnohem víc! 


V  lednu jsme byly se ségrou nemocné. Podotýkám, že i ona byla v té době aktivní blogerka. Na střídačku jsme sedaly k počítači a zveřejňovaly nesmysly. Ségra tehdy přišla na to, že je husté být aktivní. Rychle jsem se zopičila. Nastřílely jsme nějakých osmdesát článků za měsíc. Taková aktivita mi pak vydržela až do léta. 

Oproti jiným blogerkám jsem to měla trochu těžké. Neměla jsem totiž žádnou oblíbenou zpěvačku, žádnou celebritu jsem nijak nežrala, takže jsem neměla o kom mít rubriku. Ostatní denně sypali na blog fotky známých osobností, zveřejňovali každé slovo, které o nich někde našli. Já jsem se v celebritách vůbec nevyznala, nevěděla jsem jména žádných zpěvaček a herců. Byla pro mne vždycky záhada, co to chtějí účastníci bleskovek na diplomky... (Později jsem podobným způsobem trolila ostatní, když jsem se ze srandy účastnila bleskovek a jiných pošahaných soutěží a chtěla na diplom metalové kapely.)


Etapa třetí: A ještě víc! 


V červenci jsme jeli na dovolenou na Slovensko. Jelikož se mi vůbec nelíbilo, že by měl být můj blog víc než týden bez článků, svěřila jsem ho kamarádce. Ta tehdy blogování rozjížděla ve velkém stylu. O můj blog se starala skoro stejně aktivně, jako o svůj. Ukázala mi, že článků může být ještě víc, než osmdesát za měsíc! Šly jsme hodně přes stovku. Mám pocit, že i ke dvěma. 

Typický blogerský rituál vypadal následovně: Sedla jsem k počítači a přečetla si nejnovější komentáře. Na některé jsem odpověděla a ukončila jsem běžící bleskovku. Po té jsem se dala do psaní úvodního článku. Shrnula jsem, jak jsem se měla, co jsme dělali ve škole, tedy jaká to byla zase nuda, napsala jsem o písemkách, o počasí a na závěr napsala: Tak já jdu přidávat! Tím začalo pátrání internetem po dobrém materiálu. Našla jsem obrázky na téma, jaké se dlouho neukázalo, zkopírovala pár dobrých vtipů, našla nejroztomilejší pixelky. Vyrobila jsem diplomky za ukončenou bleskovku a vyhlásila novou. Oběhla jsem spřátelené blogy a jejich nejhezčí články okamžitě pojala za své. Na závěr jsem zveřejnila informační článek o tom, že už přidávání končí...

Kamarádka byla velice snaživá. Úsilím o vysokou návštěvnost přišla na super trik. Na titulce se zobrazovaly nejnovější zveřejněné články. Aktualizovaly se každých pět minut (později deset, což už byla trochu nuda). Zveřejňovaly jsme články tak, aby se dostaly na úvodní stránku. Když náhodou nedošlo k naplnění účelu, článek jsem smazala a pokusila štěstí později. Toplist se z takové aktivity mohl zbláznit. Já jsem zase bláznila štěstím. Šedesát lidí online? Nádhera! 


banner


Etapa čtvrtá: Vždyť je to kopírování trapné...


Přechod od typického pixel blogu k autorskému byl složitý. Prvním impulzem byl rozhovor s Martinem Duškem a s Chiquitkou. (Kdo ty dva ještě pamatuje?) Oba se k pixelkovým blogům stavěli negativně. (U Martina ta averze byla podobná jako dnes např. u Alušky, ale to teď neřešme.) Díky jejich odpovědím mi začalo docházet, že to, co dělám, není úplně ono. 

Zrušila jsem pixelky, redukovala jsem kopírované obrázky, celkově jsem se krotila. Lehce. 

V prosinci si mě všimla jedna skvělá blogerka a požádala mě o rozhovor. Dělala tehdy nějaký projekt, ve kterém chtěla ukázat rozdíly mezi originálními a kopírujícími blogery. Každou neděli vydala rozhovor se dvěma stejně starými blogery s opačným přístupem k blogování. Já jsem zastupovala blogerku autorskou, ačkoli jsem ještě měla co dohánět - zaznělo to dokonce i v komentářích. Každopádně právě ona může za úplné procitnutí. 

Co si budeme povídat, styl, jakým jsem psala, se příliš nelišil od šílených blogerek. Ostatně jestli vás to zajímá, klidně mrkněte na původním blogu na leden a únor 2009. Dnes už jsem na tom úplně jinak. Píšu, když mám o čem, je jenom proto, abych něco vydala, vypsala jsem si svůj styl... a tak prostě. Samozřejmě, že se obsah blogu mění průběžně pořád, už je to pozvolný vývoj, ne jako v prvním roce a půl. 





V brzké budoucnosti se dočkáte třetího dějepisného článku, nejspíš posledního. Popíšu v něm různé blogerské spory, zážitky, krize a podobně.... 





Jak se vyvíjely vaše články? Prošli jste si pixel mánií? Vedli jste spřátelené blogy a pořádali soutěže? 







Dále k blogohistorii: 




Komentáře

  1. Muhehe, vidím, že jsme si prošly podobným vývojem. Až na to, že já měla nějakou tu celebritu, o které jsem toho spoustu přidávala. Že by to byla Hilary Duff? Nejsem si jistá, ale je to dost pravděpodobné. Ovšem nejvíce mě bavilo hledat unikátní sadu smajlíků a pixelek ke každému designu (a že jsem je tehdá byla schopná měnit třeba i jednou týdně), to bylo vždycky nejvíc. :D
    A pobavil mě ten troll s bleskovkami a metalovou kapelou. Skoro mám i chuť začít hledat, jestli náhodou někdo bleskovky navážno nepořádá a do něčeho takového se také pustit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem design měnila asi jenom jednou za měsíc a všichni se divili, jak mě může bavit mít jeden tak dlouho. :D
      Zkus to, ale nevím, jestli ještě bleskovky frčí. Jednou jsem se někde přihlásila do soutěže o nejlepší song. Dala jsem tam Fear of the dark od Iron Maiden. Přihlášku jsem napsala jen ze srandy, ale dozvěděl se to spolužák a ten rozjel ve velkém hlasování. Podporoval mě z různých IP adres. :D Držela jsem se v soutěži několik kol, autorku to pak ale přestalo bavit a na finále nikdy nedošlo. :( Škoda.

      Vymazat
  2. Období bleskovek a takových blbin mě nějak minulo - na popud kamarádek jsem si sice kdysi založila blog plný obrázků a blbin, ale hned jsem toho nechala, nebavilo mě to. Stejně dopadl i blog o mém tehdejším oblíbeném zpěvákovi, to bylo pořád ještě na základce.
    Současný blog jsem založila proto, abych tam mohla dávat překlady jednoho nového muzikálu, které v té době nikde jinde nebyly. Upřímně - ty moje překlady byly hrozné. :D Každopádně jsem se tím začlenila do vznikající komunity blogerek nadšených do Fantoma Opery. Dneska je to jinačí - mám určitý koncept, snažím se psát aspoň jednou týdně, bohužel není moc času. Hodně mi pomohlo to, že jsem se začala živit jako copywriter (píšu reklamní texty, články, weby a tak) a s úpravou blogu přišlo i víc čtenářů. Ale pořád mám čtenářů poskrovnu, pravidelných minimum. Uvažuju o dalším kroku - Wordpressu a vlastní doméně a taky o propagaci. Občas ale váhám, jestli to má smysl. Třeba mě moc lidí nečte prostě proto, že to za to nestojí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdo tě určitě čte. Já! A stojí to za to!

      Vymazat
  3. Toto ma skutočne bavilo čítať. Ja som s blogom začala s kamarátkou asi tak keď sme mali jedenásť. Stále na tom niečo nehralo, založili sme si najprv cestovteľský blog, ale keďže sme nikam necestovali, tak skončil pri pár článkoch. Následne na to sme založili beauty blog, ale 2-3 recenzie o krémoch neboli bohviečo :D Knižné blogy, fanúšikovské blogy... nakoniec sme si obe v roku 2015 založili osobné blogy osobitne. Ja som prešla z wordpressu na blogspot minulé leto a už to bude rok čo blogujem :) Tiež to nebola jednoduchá cesta, ale hádam mi to vydrží tak dlho, ako tebe :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cestovatelský blog bez cestování, to je dobré. :D

      Vymazat
  4. Kájo dávej na blog to, co napíšeš!
    Ráda si u tebe čtu, chodila jsem k tobě ráda číst i na Blog.cz :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jeeej, jak to tak čtu, je to, jako bych to psala já :D Taky jsem s blogem začínala podobě, jen jsem psala o svém psovi a později i o celebritách. Dělala jsem různé bleskovy, měla jsem Affs spřátelené blogy, za měsíc jsem dokázala zveřejnit přes 200 článků, ve kterých byly třeba jen fotky Jonas Brothers, který jsem žrala, nebo již zmiňované pixelky. A světe div se, měla jsem si slušnou návštěvnost :D Ale není to nic, za co bych se měla stydět, myslím, že to byla dobrá zkušenost :) Teď už je to s psaním blogu těžší, když člověk chce, aby to mělo hlavu a patu.
    Super článek! :)

    http://hermator.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, o čem mluvíš. :D
      Já se za to nestydím. Byl to prostě můj koníček, nikomu neubližoval, tak proč dělat, že neexistoval. :D SB jsem měla taky, ale celkem jsem je zanedbávala. Pak mi psali uražené komentáře a mazali si mě. :D

      Vymazat
  6. Hezky clanek a zajimave shrnuti historie. Ja nastesti tohle obdobi nikdy nemel a me blogy byly od zacatku autorske. Basne, texty, sem tam grafika a denickovy zaznam. No, je to spousta let, a ja jsem tu furt. Je fajn, ze se dal zlepsujes. :) Neco malo z me historie najdes na http://frogos.cz/z-bloggeru-na-wordpress-1-cast/ Ale trochu jinym pohledem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Byla by to ostuda, kdybych se nezlepšovala, především kdybych se zasekla na těch 200 článcích měsíčně a pořád něco kopírovala... :D Bohužel občas narazím i na takový blog od (skoro) stejně starých holek. Hlava mi to nebere.
      Na tvou historii ráda mrknu. :)

      Vymazat
  7. Ja som sa nikdy nedopracovala k tak velkemu prispievaniu clanku, 100 za mesiac fuuu to dam ja za rok :D. Ale tiez som si presla mnohymi etapami, najprv som pisala o chudniti, potom o cviceni, potom o sebe a teraz je to tak vsetko mozne :))
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. :)
      Tak teď už mám taky stovku na celý rok... Ono je to něco jiného, když člověk píše něco smysluplného, než když jen kopíruje, co se mu líbí. :D Blog o hubnutí - takový ten typický jako kdyby pro-ana s rekapitulací tvého jídelníčku a s ,,thinspo"? :D

      Vymazat
  8. Úžasný článek! Upřímně vůbec nechápu, jak jsi mohla vydat až 200 článků měsíčně? :D Vážně to nechápu! :D Moc se těším na pokračování!
    S láskou
    ♥JORIES♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to víš, polovina byla zkopírovaná a to, co jsem napsala sama, bylo krátké a nepromyšlené tláchání... Takto to jde jednoduše. :D Jsem ale ráda, že už je to minulost. :)

      Vymazat
  9. máme toho hodně společnýho. Bloguju deset let a všechno jsem to zažila :D A studuju Učitelství pro MŠ. :) Možná bychom si rozuměly :)

    http://milujmese.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím studentku pedagogické fakulty! :D

      Vymazat
  10. U některých věcí jsem viděla svůj blogový začátek. Ovšem ten můj byl pak na tři léta nuceně přerušen.

    Musím se přiznat, že jsem pěkně naletěla na tvůj clickbait. Myslela jsem si, že si hezky počtu tipy na to, jak odbourat blok ohledně psaní článků na blog a ono nic. Ovšem na druhou stranu to bylo příjemné zavzpomínání si na ty vlastní "slavné" začátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Původně bylo v nadpisu ještě něco jako ,,aneb Vzpomínky na začátky s blogem". :D
      Jak odbourat blok ohledně psaní článků nevím, píše mi to samo.

      Vymazat
    2. A to je to. Původně. Magické slůvko. :-D

      Děvče, ty jsi vážně šťastný bloger. To já všechno několikrát přemelu, než uznám za vhodné, aby to spatřilo světlo světa.

      Vymazat
  11. to byly doby, trochu mi to chybí

    OdpovědětVymazat
  12. Moc jsem se článkem pobavila, protože jsem si úplně zavzpomínala na dobu, kdy jsem chtěla také blogovat, ale chyběl mi obsah a hlavně důvod, proč blog psát. Dnes už důvod mám - pobavit lidi, aby měli hezčí den. Nic míň, nic víc. Takže děkuju za hezký článek a piš dál, je to prima 😊.

    www.jestepetminut.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za milý komentář. :)

      Vymazat
  13. Tak tohle je úplně přesné! :D jsem ráda, že jsi mi poslala odkaz, protože jsem tenhle článek neviděla a musím říct, že se i v těch dalších o historii tvého blogu ztotožňuji, ty doby pixelek jsou prostě nezapomenutelné :D a jinak těch 100 článků za měsíc jsem také jeden čas mívala, raději ani už nechci vědět, co všechno jsem tam dávala :D

    OdpovědětVymazat
  14. Přesně tohle jsem také zažila. :D Naštěstí jsem po 12 letech úplně jinde už. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.