Šprtka poznávala nové krásy Olomouce

V pátek jsem jela na obávanou (a na blogu omílanou) zkoušku ze stylistiky. Celý týden jsem se těšila, až budu mít pátek za sebou, nakonec byl ale docela fajn, nepočítám-li ne příliš povedenou cestu domů. Splnila jsem dva předměty, udělala jsem si v Olomouci krásnou procházku a večer jsme měli s kamarády nečekanou oslavu narozenin.



Školu mám spojenou s nepříjemným vstáváním o půl páté. Tentokrát jsem se mu úspěšně vyhnula. Ranní vyučování odpadlo, a tak jsem jela až přímo na zkoušku. To pro mne znamenalo válení v posteli až do sedmi. Kdo mě zná, ten si možná ťuká na čelo, já přece spím maximálně do šesti. Není tomu tak, zima je zničující roční období a když na mě přijde, jsem schopná spát i do osmi. (Sovy se mi teď asi posmívají.)

Po příchodu do školy mi zbývala ještě skoro hodina času. Chtěla jsem ji využít k rychlému pročtení všech otázek, jenomže ejhle, nebylo mi to dopřáno, hned ve vestibulu jsem potkala spolužačku. Vzápětí přišla další a další a najednou jsme všechny společně seděly na gaučích u stolu, řešily, v jaké místnosti proběhne výuka psychologie a stěžovaly si na těžký život studentů.

Na katedru českého jazyka a literatury jsem se vydala s dost špatným svědomím. Setkala jsem se tam s dalšími čtyřmi odvážnými, které se nechávaly zkoušet z češtiny. Byly zabořené do učení. Nemůžu říct, že by mě to nějak povzbudilo. Chodba byla plná studentů z jiného oboru, i oni měli před sebou knihy, sešity a papíry. Stalo se mi něco, co se mi snad ještě nikdy před zkouškou nestalo. Začaly se mi klepat nohy!

A klepaly se a klepaly, dokud jsem neseděla naproti zkoušejícímu. Z přednášky jsem na něho neměla zrovna milé vzpomínky, teď působil mile. Možná za to mohlo počasí, i já jsem měla radost ze sluníčka lechtajícího mě skrz okno na nose. Možná působil tak pohodově, protože měl na sobě zelené kalhoty. Ať je to jak je to, s mým povídáním o slohotvorných činitelích byl tak spokojen, že mi napsal áčko.

Cítila jsem se jako největší hvězda. Psychologii jsem už hledat nešla, radši jsem se uvelebila na chodbě, spráskala mléčnou milku a něco málo přečetla.

Čekal mě ještě test z angličtiny. Toho jsem se vůbec nebála, jelikož jsme se na gymplu dostali trochu dál, než je druhý kondicionál. Stačilo mi projít si ve vlaku slovíčka a fráze. Test jsem měla hotový jako jedna z prvních, ještě rychle odevzdat portfolio a můžu domů.

No jo, domů. Má to jeden háček! Rezervovaný vlak jede až více než za dvě hodiny. Neměla jsem koho vytáhnout ven, na kafe jsem jít nechtěla, hodlala jsem si ho dát v Regiojetu, a tak mě napadlo vyjít na procházku. Vždyť se už tak dlouho chci podívat na klášter! Sluníčko svítilo, občas dokonce i trochu hřálo, program byl tedy jasný.








Jestli jste nikdy neviděli  naparáděnou holku v sukni s kabelkou přelézat zídku, v pátek byla mimořádná příležitost.

Nejvíc jsem si z celé procházky užila zamrzlou řeku.

Prošla jsem zajímavé kouty, mít u sebe foťák, byla bych ve svém živlu.

Na nádraží jsem došla s předstihem, zalezla jsem proto do čekárny a dala se znovu do čtení. Jak jsem zmínila na začátku, cesta domů neproběhla úplně podle plánů. Regiojet měl zpoždění. To by mě ještě tolik nemrzelo, z knihou se čeká dobře. O hodně horší bylo, že v něm nefungoval kávovar. Chápete, nedostala jsem kávu, na kterou jsem se od rána tak těšila! Nakonec mi v Ostravě přímo před nosem ujel přípojný vlak.

Den se nakonec přece jenom ještě spravil na dokonalý. Ve vlaku jsem se po esemeskách - velice zmateně - domluvila s kamarády, že večer zajdeme na pizzu a oslavíme tak narozeniny jednoho z nich. Jak večer vypadal, určitě nemusím popisovat. Sami víte, jaké to je, když se sejde správná parta. :-)

I sobota se mi vydařila, ale kdybych o ni mluvila, byla bych tady ještě dlouho.
V neděli jsem po dlouhé době neměla vůbec nic na programu. S kotlem kávy jsem si užívala krasobruslení, s kotlem čaje jsem si kreslila.

Jaký víkend jste měli vy?

Komentáře

  1. Kájo gratuluji, ke všemu!:-)
    Víkend jsem měla tentokrát s AP celkem odpočinkový, děkuji za optání.:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Olomouc je krásné město :) máš hezký blog, sleduji :)
    lifebymaky.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Do Olomouce se musím někdy zas podívat. Dlouho jsem tam nebyla.
    Když jsem nedávno jela z Prahy, tak měl RegioJet taky zpoždění. Sice menší, ale jak tak čtu, tak má zpoždění nějak často. .D A ještě jsem si musela sednout do jiného vagónu. Nevím proč, asi nefungovaly dveře nebo něco. A pak lidi nadávají na České dráhy, jak jsou nespolehlivé. :D Mně je to jedno, hlavní je dostat se z bodu A do bodu B, že?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já si myslím. Hlavně když se dostanu, kam chci. Nejlepší je spoléhat na vlastní nohy, ale do Olomouce by se asi šlo dost špatně... :D

      Vymazat
  4. Oo, stylistika mě teprve čeká. My na bohemistice ji máme až ve třeťáku, ale já se docela těším, máme na ni výjimečně fajn vyučující :)
    Já jsem ráda, že dojíždět nemusím. Jakožto sova vstávám ideálně mezi desátou a jedenáctou, představa, že vstávám v pět by mě pravděpodobně zabila. Děkuji bohu, že je Olomouc mé rodiště a já nemusím žádná hororová rána absolvovat.To by mě snad od studia i odradilo :D

    Mafalda

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítám všechny komentáře. :) Chtěla bych poprosit autory z anonymních účtů, aby alespoň na konec komentáře napsali svou přezdívku, ať vím, s kým mám čest. Děkuji za pochopení.